Deník ze školky

Tady najdete, milí rodičové, deníčky z naší lesní školky. Snažíme se opravdu poctivě psát deníčky každý den, abyste věděli, co s dětmi děláme. Ale občas se tak zapomeneme u her, že na deníčky nezbývá prostor. Tak nám to odpusťe. :-)

 

 

Pátek 16. února - Nikča a Karel

Ráno nás čeká krásné překvapení v podobě pěkné vrstvy sněhu, možná i posledního letošního (jestli nevyjde předpověď na neděli :-), a tak si ho náležitě užijeme a zabobujeme si, než nám zase roztaje. A že opravdu nevydrží dlouho. Původně sněho-mraková obloha se totiž rozjasňuje, sluníčko hřeje a oteplí se tak, že když se vracíme ze Skalky (kam jsme šli v naději, že objevíme Toníkovu ze včerejška ztracenou lahev, ale místo toho se Marečkovi a Daníkovi navíc podařilo ztratit rukavice), musíme boby přenášet, aby se na silnici neodřely. Také jsme pěkně promáčení, takže většina z nás většinu věcí musí pověsit nad topení k usušení. Nikča v pondělí oslaví narozeniny, a tak nám přinesla jako malé doplnění sladkého oběda čokoládové pastelky, ale hlavně knížečku Malého prince spolu s malými čokoládovými knížečkami z edice čokoládová knihovna :-). Když zajímavý příběh předčítá, zaujatě posloucháme. Pak chvilku ještě muzicírujeme a Nikče popřejeme, a jdeme si užít ven poslední zbytky břečky :-).

 

Středa 14. února - Nikča a Karel

Čeká nás další tak trochu pracovní den. Ráno totiž přivážejí hlínu na zasypání připravované jámy na přichystanou nádrž na vodu. Již před ranním kroužkem stihneme odvozit pár koleček a další budou muset počkat do odpoledne. Hlasujeme totiž pro výpravu k zadním rybníkům, při které objevujeme nové trasy. Podél druhého a třetího rybníku jdeme pěšinou, takže rybníky máme po pravé straně. Hrozně nás láká vstup na zledovatělou vodní plochu, ale Nikča s Karlem nás tam vpustit nechtějí, a tak jdeme dál a dál. Nakonec se na oběd vracíme průchodem pod domkem, kde bydlí Adélka, kterým se musíme protáhnout mezi nanošenými větvemi a na chvilku oddrátovat hrazení - jinak bychom to už nestihli na oběd a asi bychom po cestě umřeli hlady. :-) A sílu budeme na odpolední masáže a svážení hlíny potřebovat. A nejvíc Karel, protože ten se promění v kolečkové taxi - hlína sem, děti tam. :-)

Útery 13. února - Žanda a Olda

Norové nelhali, talismany zamrzly, na nebi azuro, dokonalá viditelnost, nic jiného než fotografování nemůžeme dělat. A když už fotky, tak panoramatické - vyškrábali jsme se na skalku, tam si každý vyrobil svůj flexaret s filtrem libovolné petbarvy a tak jsme se profotili až do školky. Olda při pohádce zkoušel, jestli dokážeme převyprávět složitý příběh, který nám četl a docela valil oči, jak nám to šlo. Odpoledne jsme si každý fixem nebo pastelkama vyfotili selfí nebo rovnou celou rodinu a tu fotku jsme rovnou usadili do rámečku s dvířky. Možná je máme u postele, jestli jsme je neztratili cestou domů...Celý den jsme měli na ústech sýr, jak jsme se fotili. Olda sýry nejí, proto se nikdy na fotkách nesměje. Zkuste říct tofu s úsměvem na rtech a pochopíte to...

 

Pondělí 12. února - Žanda a Olda

Dnes byl s námi poprvé nový pár průvodců - Olda  a Žaneta. V ranním kruhu jsme si hráli se slovy a písmeny, zkoušeli jsme poznat na jaké písmeno začíná naše jméno a co dalšího na to písmeno ještě začíná, dopoledne jsme došli k hnízdům, kde jsme krom přikládání do ohně hádali předměty, které Olda vytahoval z pytlíku a pak jsme hádali se kterým předmětem se rýmují slova která olda říkal. No, bylo toho více, ale všichni hasiči už se nemohli dočkat, až se vyčůrají do ohně. Navrch toho parního dortu jsme namísto šlehačky nasypali sníh. K obědu bylo něco dobrého, pohádku četla Žanda a odpoledne jsme do kelímku navázali své poklady a talismany zalili je vodou a těšili se na další den s očekáváním ledových pokladů. Norové totiž říkali, že bude hodně mrznout...

 

Pátek 10. února - Nikča a Karel

Konečně pátek a zároveň den již očekávaného sedmikvítkového masopustního rejdění. Přes den provádíme poslední úpravy a přípravy na slavnost. Nejprve si dáme sváču a pár her v lese a před obědem se na zahradě pouštíme do práce se dřevem. Opět stěhujeme nějaké kusy na hromadu za kadibudkou, ale čeká nás i napínavá podívaná. Radek totiž přinesl motorovou pilu, takže nám Karel ukazuje, jak se s ní pracuje. Samozřejmě pozorujeme z bezpečné vzdálenosti. Po obědě a pohádce, u níž dnes odpočívají i předškoláci, aby měli dost energie na masopust, někteří jdou ven pracovat nebo hrát si, a někteří pomáhají s výzdobou jurty. Obzvlášť velký talent se prokáže při nafukování balonků, ale někdo dostává v dnešní zimě celkem dost nepraktický nápad, že bude určitě velká zábava je naplnit vodou. A tak než si toho stačí dospěláci včas všimnout, je pár z nás pěkně zmáčených, takže pak v jurtě pomáhají s výzdobou povinně. :-) První maskovaní přicházejí ještě během finálních úprav, ale než dorazí všichni, je vše přichystáno na rej. Masky a kostýmy všech možných bytostí bavte se! :-)

Čtvrtek 9. února - Petra a Martin

Sláva! Konec bahna v Sedmikvítku! Díky Karlovi, Nikče, Magdě, Hance a dětem, kteří včera až do posledních sil rozváželi tolik vybojovanou štěpku, už se snad nebudeme tolik bahnit. Ale popravdě, dětem to bahno zas tolik nevadilo, že? :-)

Po delší odmlce výprava na stěnu, tentokrát v oslabení, pár dětí zůstává v teple svých postýlek. Doprovází nás opět Léňa s Daníkem, a to je velká pomoc při cestách matičkou Prahou. Martin už na nás mává na Smícháči a my přesedáme do tramvaje. Našli jsme super rychlý spoj na stěnu, tak budeme mít trochu víc času na lezení. Nakonec zbyl i čas na naše oblíbené hry na boulderu - Na krokodýla a Hledání pokladu. Po obědě se tramvají vydáváme na Žofín na hřiště, kde jsme byli už minule, a kde se nám líbilo. A třeba, když se zvládneme příště rychleji oblékat, bude i víc času na hraní. A pak už autobusem zpět k maminkám a tatínkům.

Středa 8. února - Nikča a Karel

Čeká nás celkem pracovní den, protože sice se zpožděním, ale přece, k nám mají přivézt štěpku na bláto na zahradu. Z původně ranního termínu schází, ale po obědě se už můžeme radovat z velké hromady. :-) Dopoledne nás ještě však nemine vyklízení prostoru kolem ohniště. Stěhujeme stále více se hromadící dřevo k plotu u boud, kde jsou již připravené palety. Práce je to těžká, celkem se zpotíme, a hlavně Karel, protože si vzal na starost nařezané široké kmeny. A i když přestěhujeme celé dvě hromady, stále toho u ohniště zbývá plno. Protože potřebujeme taky nějaký oddech, vyrážíme po svačině na zahradě ven a hrajeme Rybičky rybáři. Po obědě těžkou manuální práci střídáme jemnou: vyrábíme mýdla a připravujeme poslední masopustní výzdobu. No a pak už hurá do svážení a rozhrnování štěpky!

Pátek 2. února - Nikča a Karel

Pololetní prázdniny a různé nemoci zredukovaly náš dnešní počet, a tak se do Prahy do Národního zemědělského muzea vydáváme se šesti dětmi, a to včetně Beníka, mladšího brášky Jonyho, protože nás doprovází jejich mamka Bára. Karel na nás už čeká na Smíchově, odkud jedeme metrem a tramvají až na Letenskou pláň. Na každé dvě děti připadá jeden dospělý, takže s eskalátory si poradíme hravě a je vlastně dobře, že cestujeme v menším počtu, protože se i líp vejdeme do celkem nacpaných tramvají. :-) V muzeu si nejdřív dáme sváču v klidném sále na praktických stolečkových židlích a pak už nás paní průvodkyně vede expozicí o Rybářství, kde nám ukazuje a říká zajímavé věci. Na konci expozice se můžeme i trochu vyřádit na prolézačce a klouzačce, zahrát si pár her nebo vyšrafovat obrázek vodních živočichů. Po obědě ještě pokračujeme v prohlídce, protože vstupenka platí do celého muzea. Podíváme se proto na výstavu o Grónsku, expozici Gastronomie, kde si můžeme “nakoupit” české potraviny a “uvařit” oblíbená česká jídla, a nakonec jedeme výtahem do suterénu, kde je výstava traktorů. Na jednom velkém se vyfotíme a na malých pro děti si zajezdíme. Potom už je nejvyšší čas vyrazit na autobus zpět do Mníšku, který stíháme akorát. Karlovi zamáváme na nádraží a než dorazíme do cíle k rodičům, ještě si na chvilku schrupneme.

Čtvrtek 1. února - Petra a Martin

V ranním kroužku jsme si připomněli, že je tu nový měsíc a proč se tak jmenuje (ledy pozvolna roztávají a unořují se do vody/ zvířata se zdržují v blízkosti svých nor). Vyzkoušeli jsme si dělat společně zvuky podle toho, za co půjdeme na masopust a díky mluvícímu kamínku jsme každý k tomu mohl něco popořadě říci. Daří se nám docela dobře mluvit, když na nás přijde řada i vydržet naslouchat. Protáhli jsme si celé tělo při rozcvičce a pak si zkusili metodu hlasování, kdo by kam chtěl jít. Výprava na Skalku s lany měla největší odezvu. Připravili jsme jedno lano na lezení ve svahu a jednu lanovou překážku, za použití v lese nalezených lan a těžkého prkna. Navštívila nás tu i chlupatá japonská princezna se svojí paničkou. Odpoledne probíhala školní příprava a výtvarné práce spojené s karnevalovou výzdobou, se kterými nám pomohla i Monika. Část dětí si ještě po odpočinku dnes mohla nechat vyndané karimatky a spacáky a udělala tak jeden velký herní pelech.

 

 

Středa 31. ledna - Nikča a Karel

Při ranním kruhu jsme dnes hodně tišší a klidní - skoro vypadáme, jako bychom se ještě pořádně neprobudili… Možná je za tím dnešní úplněk. Pohybem při rozcvičce a během dopoledne se každopádně probouzíme dostatečně. Nejdřív posvačíme u hnízd, která i trochu opravíme, aby vydržela ty přívaly sněhu, které již ohlašují některé předpovědi počasí (i když dnešní teplé a slunečné jarní počasí tomu rozhodně nenasvědčuje) a pokračujeme do kopce po cestě až k lesní skluzavce, kolem níž z březových kmenů loupeme kůru. Sbíráme ji do pytle, na kterém pak Karel uvazuje mlynářský uzel. Ten se předškoláci učí během odpoledního odpočívání i ještě chvíli po něm, společně s mašlí na tkaničkách. Ostatní si připomínají masáže a poté další písně na masopust.

 

Pátek 26. ledna - Nikča a Žaneta a Hanka

Karel dnes výjimečně potřeboval ve školce zaskočit a záskoky sehnal rovnou dva. :-) Nejprve je s námi přes ranní kroužek a svačinu Hanka, kterou potom střídá Žanda. Společně už nedočkavě míříme k hnízdům, kde si chvíli pohrajeme a na nedaleké mýtince zakončíme dopoledne živým pexesem, které Žanda s Martinem trénovala už včera. Po obědě a pohádce něco nakreslíme a pak si jdeme zazpívat a zatancovat na masopustní písně, abychom se na slavnosti jen někde neschovávali v maskách. :-)

 

 

Čtvrtek 25. ledna - Žaneta a Martin

Péťa je nemocná a zaskakuje za ní, teď už skoro kolegyně. V ranním kroužku si znovu připomínáme, k čemu slouží mluvící předmět, jaká jsou pravidla mluvení a naslouchání. daří se nám to velmi dobře. Pak protahujeme celé tělo, od hlavy, přes oči, jazyk, pusu, krk, ramena, lokty, zápěstí, prsty a kyčle, kolena, kotníky až k prstům u nohou. V reakci na volby hlasujeme, zda vyrazíme k hnízdu nebo na Skalku. Na Skalce se ukázalo, že je jedno, jaký je průvodce, zkrátka je lezecí čtvrtek a mnoho dětí využívalo možností zdejších skalek k sebezdokonalování se v lezení. Odpoledne bylo hezky teplo, a tak bylo odhlasováno, že se najíme venku. Některé děti dokáží sníst téměř dvakrát více knedlíků, než Martin. No, jsme česká školka, nebo ne? Odpoledne někteří tkali, jiní kreslili a došlo i na muziku.

 

Středa 24. ledna - Nikča a Karel

Na rozcvičce se nám zřejmě nějak podaří vylákat říkankou sluníčko zpod mraků, takže si užijeme pěkný a celkem teplý den. Hlasujeme pro výlet k rybníkům, a rozhodujeme se, že to pojmeme jako objevnou výpravu kolem zadních rybníků. U třetího nacházíme staré polorozpadlé stavby a zchátralý ovocný sad. Od podrobného průzkumu nás ale odrazují Nikča s Karlem, protože mezi troskami může být něco ostrého a nebezpečného. A tak jen místo obcházíme a jen pozorujeme. Také tu musí mít výběh koně, protože vidíme spoustu stop i bobků. Za elektrickým ohradníkem ale nejsou. Jen v dálce slyšíme krávy. Rybníky pak obcházíme zajímavou pěšinou z druhé strany a vracíme se na oběd. Ten si dáváme venku a pak se nám ani moc nechce na odpočinek. Zato po něm se nám zase nechce z jurty od různých her a rozestavěných skládaček.

Úterý 23. ledna - Ivana a Olda

Dnes se scházíme velmi brzy, někteří zaspávají a dohánějí nás až po cestě, jiní se přidávají v Kytíně, kam jedeme za babičkami a dědečky do domova pro seniory. Je pravda, že někteří se hodně stydíme, paní ředitelka je trochu hrrr, trochu to trvá, ale nakonec převládne náš studem potlačený rapl a než odcházíme, válíme se po zemi jako opičáci úplně bez zábran. Vyráběli jsme něco z hlíny, ještě nám úplně nešlo něco vyrobit společně. Taky jsme hráli hry, tedy spíše soutěžili, v režii paní ředitelky a babičky nám skvěle napovídaly. Příště už snad budeme tvořit společně - uvaříme polívku a snad nás některá babička naučí i štrůdl. To bychom pak nemuseli spěchat na oběd, dát si chvilku šlofíka, poslechnout si u toho nějaké vyprávění a vyrazit do školky pěšo. Tentokrát jsme jeli zase autobusem a odpoledne vstřihovali sněhuláky, protože ti skuteční už roztáli...

 

Pondělí 22. ledna - Verča a Olda

Místo Ivy dnes dorazila Verča - Maťkova maminka. Protože napadl letos tak vzácný sníh a v naší boudě je zaparkováno minimálně 5 bobů, byl program na dopoledne jasný. Lesní sjezdovka s bahnivým podkladem. Po obědě nám Verča vyprávěla pohádku, kterou sama napsala a doma ji ilustruje. No a my jsme se rozhodli té pohádce vyrobit loutky, aby nebyla příliš neuchopitelná, postavili jsme hlediště a jeviště a hráli jsme a hráli, dokud si nás rodiče nevysbírali...

Pátek 19. ledna - Nikča a Karel

Co by to bylo za leden bez pořádné ledovky? Ledová krusta pokrývá celou zahradu, z čehož děti jásají, ale dospělí se o svá těla i oblečení bojí o něco víc, takže sypeme, čím můžeme :-). Protože hodně rodin jede na sedmikvítkové víkendové hory, do školy dorazí jen 8 dětí. Led úplně navádí k hravosti, jsme plní energie, a tak se rozhodujeme pro pořádnou procházku. Vyšplháme až na vrchol hřebenu na cyklistickou asfaltku, která je místy taky jako pěkné kluziště, a po ní se doklouzáme až na Skalku. Tam si všímáme, že zrovna opravují mostek přes leknínové jezírko, vůbec tam není. Po palačinkovém obědě si skládáme puzzle vyrobené ve středu a kdo ještě nemá, vyrábí. Led mezitím venku roztál na bahýnko ještě větší, než obvykle, takže než přijdou rodiče, ještě se v něm trošku pocachtáme.

Čtvrtek 18. ledna - Petra a Martin

V jurtě v osm ráno, u vychladlých kamen vychladlý pelíšek, kůra břízy podpoří oheň a v tu chvíli proniká oknem do jurty první ranní paprsek. V ranním kroužku si povídáme o horách, docela dobře se nám už daří používat mluvící kamínek a naslouchat si. Následuje rozcvička kloubů a opakování jejich jmen, zimní říkadlo a pak už výprava s boby, aby se využil starší i právě padající sníh. Na bobovací křižovatce v lese se schováváme před sněhem pod mladé smrčky na svačinu. Skvěle to klouže, i když dvoje boby tolik radosti nevydrží (to za mých mladých let…). Místo se ještě obohacuje o ohýnek, u něhož se dají ohřát ručičky, opéct svačina v podobě chlebu, ale i například hroznového vína.. Před obědem si všímáme, že se nám hezky daří si po sobě uklízet oblečení a boty. Při odpočinku se zaposloucháváme do krátkých příběhů o zvířátkách s poučením, bajek. Po odpočinku se věnujeme hře s vyprávěcími kamínky s Petrou nebo akrojóze s Martinem. Na konci dne už nám venku moc sněhu nezbývá.

Středa 17. ledna - Nikča a Karel

Sněží, sněží, mráz kolem běží… konečně to začíná vypadat na normální lednovou zimu, protože ráno hezky chumelí a zem pokrývá vrstvička sněhu akorát tak pro boby. Magda přiváží zásobu nových školkových bobů, takže je můžeme rovnou otestovat v praxi. Vydáváme se až na Dračí hřiště, kde je takový umělý kopeček ideální na sjíždění. A kdo se klouzat nechce, může se zabavit jinak. Dopoledne sníh pomalu taje, ale po obědě z jurty můžeme opět pozorovat chumelenici, takže si na zahradě potom se sněhem ještě pohrajeme. Mezitím ještě vyrábíme obálky na vlastnoručně stříhané puzzle se zvířátky, které se dají dále zmenšovat podle toho, jak složité chceme skládání mít. :-)

Pátek 12. ledna - Nikča a Karel

Ve středu jsme pochodně vyráběli, dnes je vyzkoušíme v akci. Původně naplánovaný Mladý vědec na poslední chvíli odpadl, což je možná nakonec dobře, protože se zdá, že přímo sršíme energií, kterou vybijeme na výpravě k zadním rybníkům. Tam už jsme nebyli… no, s Nikčou a Karlem vlastně nikdy, a tak s nadšením objevujeme nové cesty. U druhého rybníka si právě s pomocí pochodně rozděláváme oheň a někteří si na něm pak opékáme (nebo uhlíkujeme :-)) svačiny. Když dosvačíme a pohrajeme si, kluci uhasí popel tím, že ho počůrají :-). Jdeme se podívat krátce ještě k třetímu rybníku a potom už se musíme vrátit na oběd. Po odpočinku si připomínáme po dlouhé době některé masážní prvky a předškoláci se pouští do sešívání závěsu, který odděluje stůl při předškolní přípravě a v kterém vystříhali pěkné díry. Ty jehlou a nití tedy postupně vyspraví. No a po chvilce hraní na zahradě už hurá  domů…

 

Středa 10. ledna - Nikča a Karel

Jiřík se před ranním kroužkem ptá, jestli si dnes venku budeme rozdělávat ohýnek. Ne tak úplně, protože se chystáme sbírat a vyrábět něco, co nám k táboráku dopomůže. Do lesa bereme kolečko, tašku na březovou kůru a nožíky na smůlu. Kůru a smůlu odpoledne použijeme k výrobě malých loučí/pochodní. Dopoledne se tedy nasvačíme a zahrajeme si na lesním hřišti, kde se také nachází největší naleziště smůly, co jsme doposud objevili. S kolečkem se pak vydáváme dál pro březové kmeny a nějaké chvojí na téměř už stálé bahno na zahradě. Kolečko naplníme natolik, že musíme věci v něm trochu obvázat lankem od Toma, aby nevypadly. Po obědě rozpouštíme ve starém hrnci na kamnech smůlu, až nám provoní celou jurtu (i když děti si zacpávají nosy) a té vůně si hned po vstupu do jurty všimnou všichni rodiče, kteří přijdou pro věci. Hotové louče snad už brzy použijeme k lepšímu rozdělání ohníčku, hlavně pokud (tedy jestli vůbec) se ochladí.

Úterý 7. ledna - Ivana a Olda

Protože některým rodičům vadí, že v lesní školce máme štěně, zůstává Rek doma i když tomu vůbec nerozumíme, ale samozřejmě respektujeme :-) Celý den je takový normální, ale jakoby tomu něco scházelo.

 

Pondělí 6. ledna - Ivana a Olda

Ten den s Ivou přišel do školky její nový kámoš. Malý, bílý, čtyřnohý. Celý den jsme se bavili o psech, o všech možných zvířatech. Pejska jsme nosili, běhal s námi, vymýšleli jsme mu jméno. Všichni z něj měli radost a mazlili se s ním. Nakonec se jmenuje Rek, ale to jsme v ten den ještě nevěděli. A taky jsme nevěděli, že v úterý už do školky nepřijde.

 

Pátek 5. ledna - Nikča a Karel

My tři králové jdeme k vám… dnešní dopoledne se nese ve znamení tříkrálového průvodu, který jdeme v rámci charity ČR. Paní s mníšecké farnosti nám ráno přináší zapečetěnou kasičku, potvrzení a průkazku spolu s tříkrálovými cukříky, které můžeme dát jako drobnost dárcům. Nasazujeme si koruny vyrobené v úterý, zdobíme se šátky jako plášti a vyzbrojujeme se hudebními nástroji. Míříme na sídliště pod Skalkou, kde koledujeme u Alfíka, Mariánky a Adámka. Po cestě ještě potkáme pár kolemjdoucích, kteří nám také přispívají. Od poslední zastávky u Adámka je čas vrátit se na oběd, po němž si paní z farnosti zase přichází pro kasičku a děkuje, že jsme se zapojili do sbírky. Peníze jdou na pomoc několika organizacím a domovům, určitě naleznou dobré využití. Odpoledne si ještě něco namalujeme, pohrajeme si venku a pak už jdeme sdílet zážitky s rodiči.

Čtvrtek 4. ledna - Petra a Martin

Ráno před 9h bylo ve znamení práce okolo kamen. Nejprve, za přihlížení brzkých příchozích dětí, vrátit zpět horkou vnitřní desku kamen na její místo nad vrstvou žhnoucích uhlíků a následné zpevňování rozklížené dřevěné ohrádky drátem. V ranním kroužku jsme sdíleli dojmy z vánočních dárků. Po rozcvičce se vydáváme směrem na Skalku, chceme si více prohlédnout zdejší stavby. Po cestě chvíli pozorujeme nově vyrůstající dům vedle paseky pod lesem, povídáme si, jaké známe typy staveb a zda-li se ve všech domech bydlí. Cestou se Viki ještě  svěřuje, že se jí na Skalce moc líbí a nejraději by se tam přestěhovala. Část z nás se, jako vždy, chopí výzvy a zdolává strmou stráň vedoucí od dřevěného mostku, kde obvykle svačíme, přímo vzhůru ke kříži s vyhlídkou. Pro některé je to opravdu test výdrže a pevné vůle. Průvodce jim nepomáhá (leda snad radou a povzbuzením anebo v nouzi) a děti jsou podporovány v tom, aby si každé našlo tu cestu, která se mu jeví jako nejlepší a po ní lezlo vzhůru. Tento malý úsek kopce se tak pro ty, kteří se tudy rozhodnou lézt, stává velikým cvičištěm samostatnosti, odhodlanosti, cílevědomosti, vlastní odvahy a ohleduplnosti (dáváme pozor, abychom omylem nezpůsobili, že se kámen kutálí dolů), schopnosti odhadu, výdrže a vůle. Přál bych vám vidět dětskou tvář, když se společně pak nahoře ohlédneme zpět na cestu, kterou jsme se vyškrábali nahoru a v dáli  se pod námi  rozprostírá panorama Mníšku a krajiny za ním. U kříže jsme našli spoustu poházených odpadků z oslavy přelomu roku. S dětmi jsme je všechny dali na hromady, Petra donesla prázdný koš od boudy s občerstvení a tak jsme splnili nečekanou úklidovou misi. Dostalo se nám i obdivných a uznalých pohledů a slov postarších turistů. Některé děti nezaváhaly a hned hlásí, že jsou z lesní školky Sedmikvítek. Prohlíželi jsme si kostel sv. Marie Magdalské z různých stran a snažili se do písku nakreslit jeho půdorys. Ten tvar je opravdu zvláštní. Tomášek prohlásil, že vypadá jako horkovzdušný balón. I o oné Marii jsme si něco pověděli. Na zpátek jsme se vydali jinou stezkou, než jsme zvyklí a mohli tak po cestě odstrojit šňůrky na vánočním stromečku, které držely jedlé ozdoby pro zvířata. Ty jsme sem v rychlosti umístili ve čtvrtek 14.12. a hned jsme zase pelášili z lesa pryč, protože to byl tehdy velmi větrný den, o kterémžto jsem však zapomněl učinit zápis do tohoto deníčku. Doufám, že dnešním popisem jsem to vyrovnal. Ať se nám všem v novém roce daří a naviděnou třeba také na Masopustu už za měsíc. Martin

Úterý 2. ledna 2018

Olda je na rekreaci, a tak dnes ve školce působí Iva s Niky. Jdeme na výlet do Stříbrné Lhoty, podívat se na kravky a telátka. Čekají na nás hned na kraji ohrady, tak si je můžeme pořádně zblízka prohlédnout. Zpátky už frčíme autobusem. Po obědě a pohádce si procvičujeme rytmiku, trochu hrajeme na nástrojky a nacvičujeme koledu My 3 králové. A hned si taky vyrobíme pořádné královské koruny ozdobené drahokamy ;) Celkově jsme ale dnes jak z divokých vajec, tuny cukroví a hodiny pohádek se na nás podepsaly a máme přebytek energie. Ještě se trochu vylítáme venku, než nás přijdou zpacifikovat rodiče :)

 

Pátek 22. prosince

Poslední školkový den v tomto roce pojímáme jako takovou generálku na Ježíška. Každý přináší dárek, aby si zase nějaký jiný odnesl. Dopoledne hlasujeme pro cíl Skalka, bereme s sebou lana, která tam navazujeme jako houpačku a šplhací. Ještě si také hrajeme na Mrazíka, tentokrát na blátě, a pak už se vracíme na oběd, kterým je jinak tradiční štědrovečerní večeře: rybí polévka a kuřecí řízky s bramborovým salátem. Ještě si k tomu zapálíme všechny 4 svíčky na adventním věnci a vánoční atmosféra je takřka dokonalá. Po odpočinku přichází zlatý hřeb dne - zdobení stromečku a dárečky. Volíme smrk na zahradě, pod kterým se dají dárky hezky schovat, a také že je tam předškoláci (a jedna školačka) schovají opravdu dobře. :-) Poté, co si vybereme z pytlíčku obrázek, který máme hledat na dárku, pod smrk nedočkavě lezeme a některým dá celkem zabrat, než ten svůj najdou. Nakonec všechny rozbalujeme u stolu a všichni se z dárečků radujeme. A protože už přicházejí první rodiče, běžíme se pochlubit. Na toho pravého Ježíška se ale stejně těšíme ještě víc… tak šťastné a veselé!

Středa 20. prosince

Sníh se ještě drží, i když se už pomalu zase otepluje, a tak si hrajeme na Mrazíka a Sluníčko. Díky tomu a lesní procházce se tak zahřejeme, že hlasujeme pro obědvání venku, kde nás hřeje i to opravdové sluníčko. Od Bioney dostáváme ke svačině nebo na doma jako dáreček balíček s cukrovím. Po obědě a po pohádce tvoříme trochu vánoční výzdoby do jurty - andílky z papíru - poklízíme a konečně zpíváme a hrajeme koledy, při kterých si i zatancujeme.

Pondělí 18. prosince

To máme dneska pěkný den, bylo by škoda nejít ven! Opravdu, po delší době je obloha krásně modrá a k tomu nasněženo, tak se jdeme podívat na Skalku, jak vypadá Mníšek pod sněhem. Nahoře hrajeme Na Mrazíka a taky chystáme na velkém pařezu zeleninovou hostinu pro lesní zvěř. Dolů ze Skalky to bereme přímo, takže se doslova a do písmene do jurty přikutálíme. Odpoledne pokračujeme v našem záměru letos zvěř v lese přecpat k prasknutí - chystáme zeleninové řetízky na stromečky. A pak už se jen venku trochu proběhneme, než pro nás přifrčí mámy a tátové.

Pátek 15. prosince

Čeká nás celkem nabitý den. Vánoce se blíží rychle jako raketa kolem jurty a na náměstí už je pro nás přichystaný stromeček na ozdobení. Dovazujeme tedy ozdoby ze samotvrdnoucí hmoty, včelího vosku a lojové semínkové šišky, které na něj pověsíme. Při ranním kruhu si také sestavujeme seznam surovin, které je potřeba dokoupit pro nepečené cukroví na Knoflíkový trh, do něhož se chceme pustit odpoledne. Na náměstí se sejdeme se Šímou i jeho mamkou Mončou, a taky s maminkami Jonyho, Edy a Marjánky. Šíma nám také pomůže zdobit, a s ním je nás 16, takže máme brzy hotovo. Nikča mezitím nakupuje věci z našeho seznamu, které si potom rozdělujeme do batůžků. Po obědě posloucháme zajímavou knížku Myši patří do nebe a poté dáváme dohromady i příběh Ježíškova narození. A pak už je nejvyšší čas pustit se do cukroví - ovesných, ořechových a kokosových kuliček a jako zlatý hřeb zkoušíme marcipánové houbičky. Na hmoždíři si tedy zkoušíme lehce roztloukat ovesné vločky a na ručním mlýnku meleme mandle na marcipán. Během výroby bychom chtěli mlsat, ale to by pak nic nezbylo na trh. :-) Takže jen poctivě vyrábíme a pak si vychutnáváme zbytky ze směsí. Mňam :-)

Středa 13. prosince

Dopoledne máme na programu jinak pátečního Mladého vědce, na kterého se těšíme a říkáme si, co asi budeme dělat za pokusy tentokrát. To, že si pro nás Anička přichystala suchý led, by nás ale tedy nenapadlo. Dozvídáme se, že ten zvláštní suchý led je vlastně oxid uhličitý v pevném skupenství, hluboce zmražený na teplotu kolem - 78°C. Máme proto zakázáno se ho dotýkat holou kůží - mohl by nás až popálit. Zajímavé je, že “roztaje” v takový kouř, tedy plyn, a ne vodu, jak jsme zvyklí. Zkoušíme si ho podržet v bublině na rukavici, nebo pozorujeme reakci suchého ledu a lžičky nebo horké vody spolu s jarovou vodou. Na to si bereme i speciální brýle, s nimiž vypadáme jako praví vědci. Nakonec trochu suchého ledu sype Anička i do prázdného balonku, který se zahříváním a protřepáváním postupně sám nafukuje, až udělá prásk. Pak už je čas jít na oběd, po kterém Nikču střídá Hanka. Odpoledne nás čeká výroba ozdob na stromeček na náměstí, na knoflíkový trh i třeba na naši zahradu.

Středa 6. prosince

Ranní kroužek začínáme sdílením zážitků, pocitů a postřehů z včerejšího Mikuláše. Dnes si trojici Mikuláš - čert - anděl připomeneme akorát čertovskou verzí naší vítací písničky a u rozvičky rohy, kožíšek, kopyta, ocas. Čert je zkrátka nejpopulárnější. :-) Dnes se ale jinak už zaměříme na blížící se Vánoce a učíme se písničku Twinkle Twinkle Little Star. Musíme také myslet na výrobky pro Knoflíkový trh. Ven s sebou proto bereme budoucí ozvučná dřívka zbavená kůry, abychom je po cestě hezky ohladili šmirglem. Odhlasujeme si směr rybník,  u nějž si dáme svačinu a vracíme se pak kolem kulturního střediska ulicí K Remizku, kde si zahrajeme na Rybičky rybáře a zapadneme ještě na chvilku před obědem do lesa, kde se vyběháme a pohrajeme. Po obědě téměř již tradičně přichází Nikču vystřídat Žaneta, takže co se děje odpoledne… to už vám deníček nepoví. :-D

Úterý 5. prosince

Dnes má přijít ten pán ve velké čepici s velkýma sněhovýma fousama, holí...však víte, ten co má hlas a boty jako strejda. My jsme si pro něj nacvičili básničku, kterou jsme nakonec trochu zapomněli, namalovali jsme mu obrázky a trochu si s ním promluvili. Tento rok, musím říct, jsem byl z Mikuláše dojatý, laskavost měl vetknutou snad v každém fousu. Měl s sebou anděly a jednoho čerta, který si zapomněl pytel a tak nás bude zítra zase plný počet. Mikuláši, kdybys to náhodou četl, chtěl jsem ti říct, že jsi byl skvělý a že se pokusím být celý rok hodný, abych tě nezklamal.

PS: Čokoládky nejím, oříšků může být více a mandarinky bez pecek. Když tak to vyřiď ježíškovi, kdybys ho potkal.

Pondělí 4. prosince

Ráno byla zima a v kalendáři stále podzim. Ve vzduchu voněly vločky s příchutí  sazí - závan čertího ocasu - zítra to příjde... V lese u hnízda jsme založili oheň který neustále požíral klacky, ohříval svačiny a čoudem loudil slzy z dětských očí. Všichni se zdáli být spokojeni a jedinou starostí se stalo hledání suchého krmení pro plameny. Tak jako všechny plameny světa i tento zaškytal, když jej obklíčila četa hasičů s gatěmi na půl žerdi. Vítěz zápasu živlů byl jasný a troufám říct, že při pohledu na mrak, který divoce stoupal z ohniště a všechny nás pozřel, by i Krakonoš valil oči. Se slzami v očích jsme se vydali do jurty kde byl oběd, pohádka, svačina, kreslení, malování, hraní a blbinky... a nakonec maminky…

Pátek 1. prosince

Za Karla dnes výjimečně zaskakuje Míša, takže Karel přijde hned zrána o pořádnou chumelenici, která nám pomůže při učení nové říkanky Vločka. V kroužku se bavíme o včerejší návštěvě domova důchodců v Kytíně a také o měsíci prosinci a o tom, co obnáší advent. V lese nám ještě zbývá nasbírat další chvojí na nedělní adventní spirálu a také na adventní věnec, který vyrobíme odpoledne. Protože se ale dnešní teplota moc nechce přehoupnout přes nulu a mnohým z nás je po svačině už pěkná zima, sbíráme větvičky a věci na věnec během procházky po lese a mezitím si zahrajeme i běhací hru Rybičky rybáři jedou. Někteří se ale moc pohybem zahřát nechtějí a spíš už by co nejdříve šli do vytopené jurty, anebo nejlépe k mamince. Všichni se ale musíme překonat. Jako odměnu dostáváme sladký oběd, k němuž je dnes jako bonus mandarinka a pak posloucháme oblíbené Ezopovy bajky. Než přijdou rodiče, stačíme už jen svázat dohromady adventní věnec, nasvačit se a užít si venku vodu v pevném skupenství...

Čtvrtek 30. listopadu

Poslední listopadový den byl neobyčejný. Místo Petry je dnes Žaneta. A dneska se toho opravdu hodně stalo. Například jsme měli dva ranní kroužky. Jeden na náměstí pod stromem s budkou a druhý asi před dvěma tucty seniorů v Domově v Kytíně. A jeli jsme tam třemi autobusy. A dvě děti se přidaly po cestě a Zuzka se svými kluky až na místě. A dveře nám držel Kordule, Petr Kordule, ředitel Domova. A zařízením nás provedla paní Fabichová, která taky pro děti připravila spoustu sladkostí, ale Martin je včas, avšak s díky, odklidil. Sama prý dříve pracovala ve školce. Ukázala nám kde co je, i po chodbě jsme se mohli proběhnout a zkusit si jít například pozadu se schodů. Nejdřív ale byla sváča ve zdejší knihovně. Už tady si nás fotila jedna starší dáma. A pak jsme vešli do zdejší jídelny, kde už dámy, a jeden pán, seděli. Představili jsme se, ukázali, jak vypadá náš ranní kroužek s píšťalkou a  zpěvem. Některé paní se na zvířecí písničku na přání připojily-myslím, že to bylo štěkání a mňoukání na melodii Bratře Kubo. Předvedli jsem též funkci mluvícího kaštanu, přičemž děti říkaly jména svých pra(pra)rodičů a my se na popud paní Fabichové ptali, zdali je někdo s tímto jménem v sále. Občas se tedy zvedla ruka. Zvládli jsem si ještě společně zacvičit a se seniory protáhnout paže a ruce a prsty. Já pak musel strávit nějakou dobu na záchodě s dětmi, až mě zas paní Fabichová odchytla, abych to tam šel nějak “rozproudit”, že vázne zábava či co. No, mám v sobě trochu šoumena, ale při některých úkolech ve mně hrkne. Jak spojit tucet dětí a dvakrát tolik seniorů, kteří sedí jako zařezaní? A tak jsem se vždy vydal od jednoho ke druhému s několika dětmi (Tomáš se mě křečovitě držel a vykukoval zpoza mých zad). Žaneta se Zuzkou a ostatními dětmi se taky družily. A tak jsme si vyslechli pár příběhů a zbytek nás čeká příště, snad za měsíc. V některých stařenkách byla vidět jistá lačnost, jak vztahovaly ruce k naší drobotině, jiným se zas líbilo, že si sami štípeme dříví do kamen. Na cestě ven jsme ještě nakoukli do kadeřnické místnosti. Tady se nám dostalo od babiček ujištění, že nás moc rády viděly a že děláme dobrou věc a těší se na shledanou příště.

A jelikož jsme si to dopoledne moc venku neužili, rozhodli jsme se , že půjdeme do jurty pěšky. Chůze v občasně poletujících vločkách zahřála, ale i vyhladověla a unavila. Děti si přidávaly polévku a snědlo se také všechno hlavní jídlo. Usnuly i děti, které jindy nespí. Možná, že ke zvládnutí hodinu a půl dlouhé cesty jim pomohlo lízátko a želé bonbónek, které jsme před odchodem dostali. Ale ten cukr jsme určitě vychodili do poslední kalorie!

Martin

Pátek 24. listopadu

Protože na zahradě ještě čekají poslední keříky a stromky na zasazení, vracíme se z lesa, kde do kolečka nasbíráme ztrouchnivělé březové kmeny a chvojí na bláto, o něco dříve. Odpoledne nám totiž nezbude už moc času - Magda Kypusová nám totiž přichází přečíst pár příběhů ze své knihy pro děti Jenseptej, kde se to hemží skřítky, vílami a dalšími bytostmi se zvláštními jmény. A skřítek Jenseptej je hlavním hrdinou, podle nějž se knížka jmenuje. Abychom si mohli autorské čtení vychutnat všichni, odpočívají výjimečně i předškoláci. Po odpočinku si ještě s Magdou vyrábíme záložky do knížky. A pak už je čas jít ven a užít si ještě zbytek hřejivého sluníčka...

Středa 22. listopadu

Dnes máme tak trochu ptačí den. V kroužku si povídáme o přípravách ptáků na zimu, co ti, kteří přezimovávají jedí, a jak jim můžeme pomoci sehnat potravu. Následně se pouštíme do výroby šiškových ptačích zobů a protože chvíli trvá, než se rozehřeje a pak opět lehce ztuhne sádlo smíchané s rostlinným tukem, vločky, kroupy, arašídy a rozinkami, rovnou se u přípravy šišek navazováním také nasvačíme. Když je směs připravená, pořádně v ní šišky obalujeme a pro pořádné zatuhnutí věšíme na stromky na zahradě. Pár pěkně ztuhlých pak bereme s sebou do lesa spolu s kolečkem, do nějž nasbíráme březovou kůru, jehličí na bláto na zahradě a ještě klacíky pro zítřejší dílničku s Monikou. Po obědě (takovém obilném, který nám připomněl náš ptačí zob), posloucháme pohádky na přání a předškoláci mohou poslouchat také, ovšem u své přípravy. A na závěr zlatý hřeb - oslava Šimonových pátých narozenin! Účastní se i mamka Monča s mladším bráškou, kteří přinesou nepečený dort, jenž by si chtěli všichni přidat nejméně dvakrát. Jenže další kousky přičarovat nejdou :-), a tak bereme zavděk i svačinou a jdeme ještě na chvilku ven, užít si sluníčka a oteplení...

Pondělí 20. listopadu

Na ranním kroužku si povídáme o svobodě. Olda se na ranní rozvičce prohání na bujném oři a tak se na výlet do lesa vypravujeme vybaveni materiálem na výrobu koníků. Některým jedna koňská síla nestačí a vyrábí raději závoďáky. Po obědě posloucháme pohádky z celého světa a pak si vybarvujem koníčky. A než stačíme z jurty vyrobit kůlničku na dříví, vyzvedávají si nás rodiče.

Čtvrtek 16. listopadu

Ráno je s dětmi, které dnes nahrazují, uplakané stýskáním. S příchodem dalších dětí a díky péči průvodců se děti více vracejí k prožívání toho, co se právě děje na zahradě a v jurtě. Tomášek pomáhá s přípravou ohně a rozveselením dětí. V ranním kroužku zpíváme také dračí písničku (aby ne, máme tu dnes 9 dráčků a jen 4 dračice). Cestou na Skalku se ještě stavujeme u Alfíka doma, vyzvednout zapomenutý batůžek. Pár draků se rozhodne, že vylezou na Skalku přímou cestou strání, která docela podkluzuje spadaným listím. Ale ten pocit na vrcholu s pohledem dolů a vědomím, že jsem to sám dokázal..(pod ochranným pohledem průvodce samozřejmě). Nahoře se houpe, hraje, šplhá po laně do kopce, hrají poznávací hry a někdo se dokonce zapsal do tamní kešky. Zelená značka nás vede zpět do školky. Před obědem se nám hezky dařilo poklidit oblečení a boty na svá místa. K odpočinku zní písnička malé kotě a příběhy kocoura Modroočka. Zároveň probíhá předškolní příprava za závěsem. Po odpočinku následuje tvoření, muzicírování a tanečky a taky výprava do lesa s kolečkem pro jehličí na posypání bláta na zahradě.

Středa 15. listopadu

Odhlasováváme si výpravu k rybníku, i když původně bylo tak trochu v plánu se vydat do lesa a vyřezávat si z tamějších úlovků. Je ale třeba se zařídit podle většiny :-), a tak se nejprve u zámeckého rybníka nasvačíme a pak ho obejdeme. Tom najde dlouhou větev, kterou se rozhodneme vzít s sebou a každý se jí podél silnice chytneme, jako když jedeme v autobuse. Po cestě si ještě stíháme zahrát kratší inscenaci o tom, jak se sv. Martin o plášť s žebrákem podělil, přičemž v roli Martina je více alternací. Jako žebrák je ale ochotný mrznout jen Karel, a Nikča je pasována na koně. :-) Po návratu do školky po obědě Nikču střídá Žaneta s kluky. A po odpočinku a předškolní přípravě se asi pustíme do dalšího sázení, třeba takového kiwi, muchovníku a dalších zajímavých keříků, které už čekají na venkovním stolečku.

Pátek 10. listopadu

Listopadové narozeninové oslavování pokračuje - dnes bude slavit Tom šestiny! Ale začneme nejprve s dopoledním Mladým vědcem. Tam se totiž při pokusech učíme i taková zvláštní slova, která zní téměř jako nějaká zaklínadla - adheze a difuze… nebo že by to znělo nějak jinak? Zkrátka, poté, co si nasadíme chirurgické rukavice, zkoušíme, jak rozeznat uvařené vejce od syrového pouhým roztočením a také jak vypadá a co dělá vejce, které bylo i se skořápkou naložené v octu. Nakonec si vyrobíme i obrázek z holicí pěny s barvami! Pak už je čas jít na sladký oběd. Po odpočinku kreslíme Tomovi přáníčka k narozkám a poté, co dorazí jeho rodiče, může oslava začít. Všichni se těšíme na ovocný dort, který máme místo svačiny a který zmizí snad ještě dřív, než na něm Tom stačí sfouknout svíčku. :-)

Čtvrtek 9. listopadu

Protože se už blíží svátek sv. Martina a my tu máme našeho Martina, věnujeme dnešní den tomuto svátku a povídání o rytířích, těch opravdových, kteří se chovají hezky k ostatním a dokáží se rozdělit o něco, co mají rádi s tím, kdo je v nouzi. V lese si chceme na takové rytíře zahrát a připravíme si proto po svačině červené pláštíky, stejné, jako měl sv. Martin. V tu chvíli se mezi stromy objeví někdo na koni… není to ten Martin? A jede k nám! Nemá ale bílého koně, je to tedy on? Představuje se jako Martin, tak je to tedy on! Prý má hnědého koně, protože neveze sníh, ale zatím jen bláto. Na sníh ještě nepřišel ten správný čas. Darujeme mu také červený plášť, který s radostí přijímá. On nám zase nabízí, že se můžeme svézt na jeho koni, tedy klisně Amy. S radostí také přijímáme jeho dar. Amy je tedy trochu divoká, ale naštěstí ne zase tak moc, nakonec ochotně povozí všechny, kdo o to stojí. Taky se dozvídáme spoustu zajímavého o koních. S Martinem se rozloučíme a vydáváme se na lesní putování. A protože jsme odvážní rytíři a rytířky, troufneme si na lesní stezku odvahy k hnízdu. Jaká byla? Zeptejte se dětí. :-) Po cestě zpátky na cestě objevujeme žebráka, je skoro úplně nahý a prosí o pomoc. Tak mu dáme naše pláště, čepice a něco na zub. Vypadá to, že jsme opravdoví rytíři a rytířky.

Středa 8. listopadu

V ranním kroužku si říkáme, že už brzy můžeme očekávat sv. Martina a většina z nás také ví, co že to se svým bílým koněm má přivézt. Dnešní počasí tomu vlastně nasvědčuje. Ráno si ale o něco prodloužíme v jurtě, protože se chystáme vyrábět modelínu. Zatímco se směs z mouky, soli, octa, oleje a vody povaří na kamnech, nasvačíme se, a potom už se vrháme do lepivého patlání. Aby modelínové těsto moc nelepilo, mažeme si ještě pořádně ruce olejem a naším úkolem je pak do malé hroudičky zapracovat barvivo. Společnými silami nakonec tvoříme různě barevné koule, které si připravíme do krabičky na odpoledne na další vyrábění. Pak už utíkáme ven, do lesa na naše hřiště, kde se proběhneme i malinko zmokneme a míříme zpět na oběd, po němž nám přichází Míša, která střídá Nikču, přečíst pohádku.

Úterý 7.listopadu

Na ranním kroužku nás Jirka učí říkanku o Slanečkovi. Pak házíme batohy na záda a přesouváme se k rybníkům. Svačíme na břehu a drobečky přikrmujeme kačeny. Rybník ještě není zcela plný a na břehu je spousta kamínku, házíme do dálky i žabky, velké šutry, střední kameny i oblázky. Hrajeme žbluňkací orchestr. Olda je soutěživý a chce přehodit rybník, když už ale podruhé téměř trefí kačenu, odvedeme šikovně jeho pozornost směrem ke koňské ohradě. Na louce se tam pase celý bílý kůň. Odpoledne si užíváme pohádku, někteří usnou, jako by je do vody hodil :)

Pondělí 6. listopadu

Dnes po ranním kroužku opět probíhají volby, hlasujeme, kam půjdeme na prochajdu. Možnost je Skalka nebo cesta do neznáma. Děti jsou konzervativci a volí Skalku. Na hřebeni nacházíme místo, kde řádila nedávná vichřice - je zde několik velkých vyvrácených stromů. Také se zastavujeme u jesliček, povídáme si k čemu slouží a dostáváme se až k tématice Vánoc, dokonce si jednu koledu zazpíváme ;) Ze Skalky jdeme kolmo dolů a kromě toho, že si trénujeme cestu v terénu, nacházíme chodníčky lesní zvěře. Někdo dokonce válí sudy ;)

Odpoledne Oldu střídá Míša a přichází zrovna akorát, protože Jonathan má dnes narozeniny, užívá si svůj narozeninový obřad a pak si společně užíváme fantastický dort, který jeho maminka upekla.

Pátek 3. listopadu

Sluníčko, jasné nebe a oteplení přináší změnu do jinak poněkud pošmourných dušičkových dnů. V ranním kruhu si posíláme svíčku a mluvíme o tom, jestli na někoho vzpomínáme a koho jsme ztratili. Dozvídáme se také čemu se říká pietní místo a jak se na něm má správně chovat. Poté už se těšíme ven a hned jak společně ve štrůdlu přejdeme silnici, uháníme z kopce a kolem rybníka. Nejprve do zámecké zahrady, kde si dáváme svačinu a končíme v kostele. Jsou totiž různé varianty vzpomínání, tak si připomínáme i tradiční křesťanské. A protože zrovna zastihneme paní uklízečku, prosíme ji, aby nám odemkla bránu na kostelní hřbitov. Náhrobků je tam už jen několik, zato jsou pořádně staré a některé náhrobní kameny jsou zasazené přímo ve zdi kostela. Po sladkém obědě, který zmizí bleskovou rychlost, a odpočinku a předškolní přípravě, zasazujeme poslední tři nakoupené stromky poblíž plotu a užíváme hezkého dne.

Čtvrtek 2. listopadu

Dnešní téma snoubí smrt se životem. V kalendáři Památka zesnulých a Jiřík slaví pět let. V ranním kroužku si povídáme, koho si pamatujeme, když žil a už teď nežije. Babička, dědeček, pejsek, bratranec.. Většina dětí to však zná jen z vyprávění od rodičů. Uděláme v lese oltářík pro dušičky. Před výpravou je však ještě třeba se spočítat v kruhu u branky. Tomášek sice navrhl spirálu a tak jsme to zkusili, ale kruh se stejně jeví jako lepší tvar na soustředění. Svačíme u lesního hřiště. Mezitím se z blízkého pařezu stal trůn se stříbrnou karimatkou a polštářkem, ohraničený zelenými větvičkami a s pěti svičkami okolo pařezu. Děti pomáhají LETOKRUH dozdobit. Uprostřed usedá král Jiřík, u nohou krabičku s perníčky, které s mamkou pekli a zdobili. Ostatní jsou za hranicí kruhu. Martin jako Slunce obchází s píšťalkou po obvodu kruhu, hraje a vždy se zastaví u svíčky, kterou zapálí. Tím Jiříkovi přibyl rok. Pět roků, pět kruhů a pět svíček hoří. Teď sám Jiřík obchází vniřkem kruhu a nabízí všem perníčky. Děti si pečlivě vybírají z nabízených tvarů. Pár kruhů dokola a krabička je skoro prázdná. Ptáme se ještě krále, co by si od nás přál. Dobře, houpačku, má jí mít. Jiřík vybírá dva stromy, mezi které upevníme lano a houpačka pro něj a pro všechny je hotová. Mezitím se znatelně oteplilo a tak obědváme venku. Pro dvě děti  je nějak těžké se s námi chytnout za ruce a popřát si, stále odbíhají a ostatní na ně musí čekat . Dostávají na výběr, zda teď s námi usednou ke stolu a budou jíst anebo ne a budou jíst až ostatní dojedí. Rozhodly se pro tu druhou možnost, i když ta po nějakém čase přinesla slzy.

Pátek 27. října

Ráno vstáváme do vydatného deště, takže není divu, že většina doráží téměř až na ranní kroužek. Ti, co přišli dříve, zato však v jurtě nachází malý hliněný květináč s pestrobarevnými houbami a šnekem, to se včera vyrábělo s Monikou a Dubínkem. Několik houbiček pro nás nechali na dobarvení. To si ale schováme na jindy. Dnes nás čeká svátek všech svatých, duchů a svítících dýní - Halloween! Naštěstí na dopoledne déšť téměř ustává, takže se vydáváme do lesa, tam následujeme skryté pěšinky a užíváme si strašidelnou atmosféru - a dopomáháme jí vydáváním strašidelných zvuků, hrou na strašidelnou schovávanou nebo stavěním strašidomků pro skřítky a různá strašidla. Přitom všem se ani nebojíme! Po obědě a odpočinku se ještě pouštíme do halloweenského vyrábění. Někdo si připravuje masky, další obrázek s duchy skrytými ve větvích, nebo malého ducha jako ozdobu. Venku pak také dlabeme dýně, abychom je měli přichystané na slavnost po školce. A už jdou první strašidla - nebo to jsou rodiče? :-)

Čtvrtek 26. října

(Peťa + Míša / Zuzka)

Tento týden je plný záskoků, průvodci nám postupně chytají bacílky od dětí. Martina pro změnu střídá Míša, která se ještě drží zdravá. Ranní kruh věnujeme povídání o tom, jak se chováme k věcem, které máme společné ve školce a proč se tak často ničí. Děti se shodují na tom, že se věci nemají ničit, ani po nich šlapat a házet s těmi křehčími. Ale proč se to tedy pořád děje a ve školce dlouho nic nevydrží?

Chystáme lanový den na Skalce a ukazujeme Míše naši horolezeckou trasu. Pouští se na ni odvážně i malý Míša, který výstup za pomoci lana skvěle zvládá. Na vrcholu natahujeme ještě lano na šplhání a slaňování a tolik žádané houpačky. Hrajeme Kimovku s dary lesa na naši paměť. Kluci jsou dnes trochu agresivnější, a tak se musíme před obědem pořádně unavit. Tom šplhá po laně nahoru a dolů desetkrát a unavený stále není… :-)

Po obědě čte Míša bajky a děti to tak zaujme, že přečtou skoro celou knížku. Pak už se střídá Míša se Zuzkou, která s námi stráví zbytek odpoledne, pomáhá vyrábět lucerničky na Halloween a řešit konflikty, kterých je dnes dost a dost. Po školce některé z nás ještě čeká výtvarná dílnička s Monikou a Dubínkem. Co si asi dneska pro nás uchystal?   

Úterý 24. října

(Peťa + Míša / Iva)

Dnes trochu netradiční den, za Oldu zaskakuje Peťa, za Ivu dopoledne Míša, která k nám chodila na praxi, pak na tábor a už ji tedy všichni dobře známe. Ráno je tu kvůli stavebním pracem na ulici zase hlučněji, tak se na ranní kruh vypravujeme do lesa. Je to docela příjemná změna a v lese je tááák krásně a klidno. Po písničkách si povídáme o duchovi Fabiánovi a pak se přesouváme k hnízdu, kde máme ještě rozestavěnou střechu. Po loňské zimě jsme tu starou museli rozebrat a teď stavíme hnízdo vyšší a snad i pevnější. Po cestě nasbíráme spoustu hříbků a bedel. Mňam, to bude dobrota. Po obědě Míšu střídá Iva, Peťa vypráví příběh o Fabiánovi a Iva pracuje s předškoláky. Odpoledne ještě vyrábíme vlaštovky na drátech a učíme se, jak se míchají barvy.

Pondělí 23. října

(Iva + Pavel)

Dnes jdeme místo ranní rozvičky na koupaliště (ale jenom jako). Děti si rozloží ručníky, obléknou plavky, jezdíme na tobogánech a plaveme prsa i kraula. Taková normální školka. Pak házíme batůžky na záda a vyrážíme směr Skalka. Pavel tam ještě nikdy nebyl a na jeho otázku, co na Skalce je, děti odpovídají, že stánek se sladkostmi ;) To je i motivuje k svižnému výstupu, protože bohužel nevědí, že ve všední dny má stánek zavřeno. Ještě že máme svačiny.

Cestou zpátky si zahrajeme pár her a cesta k jurtě nám hezky uteče.

Po poledním odpočinky si kreslíme dinosaury podle předlohy. Děti mají tradičně o druhohorní fauně nadstandardní znalosti, např. tříletý Miki si přeje kreslit Stegosaura.

Pátek 20. října

Po ranním kroužku se vydáváme k hnízdům, kde si nejprve dáme svačinu a pak se pouštíme do podzimního úklidu - vymeteme napadané listí, přistavíme další kus stěny a upravíme kameny kolem. Také vytvoříme sluníčkovou rohožku. :-) A než se vrátíme do jurty na oběd, uspořádáme oblékací závod, v němž zvítězí každý, kdo si dokáže sám obléknout bundu a batoh. Po obědě se jako obvykle předškoláci věnují stavům a předškolní přípravě, zatímco ostatní odpočívají, a poté, kdo chce, si jde hrát ven, nebo ještě může zůstat uvnitř. Připravuje se totiž potisk listů na plentu, která při odpočinku odděluje předškoláky od ostatních tak, aby mladší děti mohly nerušeně poslouchat pohádky a příběhy. Takže rozmícháme barvy na textil a pouštíme se do práce, dokud pro nás nepřijdou rodiče.   

Čtvrtek 19. října

Dnes zaskakuje za Petru Ondřej, také ze Stříbrné lhoty, jehož žena jest Míša, která u nás ve školce už několikrát vypomáhala a spolu s Ondřejem také organizovala letní tábory v Sedmikvítku. Vypravujeme se autobusem do Mníšku, na farní zahradu, kde pro nás studio Oáza má připravené divadlo o mníšecké vlaštovce Máje. Představení se nakonec odehrává uvnitř, a tak sami jako ty vlaštovky jsme v teple. Mája se na cestě do Afriky z Mníšku trochu zatoulala a nakonec obletěla celý svět a my s ní. Z divadla jsme si odnesli nejen malý míček zeměkoulíček a vlaštovku a na vybarvení a vystřihnutí, ale také i jednu hezkou písničku… Zkuste s dětmi zanotovat...Vlaštovky na drátech štěbetají, cestičku za sluncem dobře znají. Počkají na svoje kamarádky, odletí a z jara jsou tu zpátky… A jak je to dál? Odpoledne předškoláci pracovali na stavu, někteří vybarvovali a stříhali vlaštovku, kluci venku důkladně umyli stůl a došlo i na fotoateliér.

Středa 18. října

Čeká nás lehce pracovní dřevorubecký den. Karel má totiž v plánu vyrábět knoty z lípového lýka a u Magdina plotu na nás čeká hromada větví, které si můžeme odvozit do školky na oheň. Takže nejprve jdeme do lesa najít lípu (a u toho se rovnou učíme poznávat druhy stromů), ale nakonec si z něj odnášíme krásně zbarvené javorové listy a velkou a těžkou kládu, na jejímž odtažení se musíme podílet všichni. Staneme se přímo takovým kládovým autobusem. No a když si ve školce oddechneme, že jsme jí tam statečně společnými silami dotáhli, už bereme kolečko a pádíme pro další dříví. Naštěstí však máme pořád dost energie a elánu - rychle pilujeme, lámeme, nosíme a zbavujeme větve listí, a tak vše brzy odvozíme a jdeme si pochutnat na obědu. U odpočinku si povídáme pohádku o knížeti Svatoplukovi a třech prutech pro jeho tři syny - po dnešku už určitě více chápeme, o čem pověst je. A před odchodem ze školky se ještě ti, co dosud nemají, stihnou vyfotit ve fotoateliéru u smrku (fotky přijdou na botník a věšáky), či si vytvořit obrázek z listů a voskovek.  

Úterý 17. října

Čeká nás slavnostní den. Budeme se fotografovat, abychom si tím naším vytištěným obličejem označili spacákovník, věšák a místo, kam pokládáme zadky při převlékání. Olda pro tuto příležitost vyrobil pánský knír, velké uši, myší čumák, zaječí slechy, velké brýle a další blbinky, aby nám to lépe slušelo. Předškoláci během pohádky připravili písmena a jiné rekvizity pro každé dítě na focení a to vše aby mohl vyniknout skrytý talent Ivany Drtikolové. Ta nás fotila z trojnožky a fotky dopadly náramně. Díky Ivaně samozřejmě. Děti pózovaly, ostýchaly se nebo bojkotovaly, dohromady to ale byla legrace. Tak se těšte! A říkejte sýr.

Pondělí 16.října

Ráno se scházíme u ohně, první se tam hřejí Jirka s Oldou a postupně se přidávají další. Letecká rozcvička předznamenává, že svět uzříme z jiné perspektivy. S nadhledem vlastním pilotům letíme do lesa a postupně přistáváme nad klouzačkou. Byl jsem tak vysoko, že jsem trochu znejistěl, zda nás doprovázela fotografka, ale vzhledem k tomu, že nám to sluší pořád stejně, je to jedno. No, ale myslím, že tam byla a my trochu pózovali. Co se letadel týče, mnoho konstruktérů vzdalo ambiciózní plán při hledání klacků, ovšem kdo vydržel, nelitoval, a kdo litoval, měl možnost nápravy v rámci aviatického odpoledne. Oběd byl skvělý, nikdo se nepočůral, a my se s letadly i bez nich rozletěli domů.

Pátek 13. října

Před ranním kroužkem si kdo chce, může ulovit rybku nebo pavouka speciálními pruty, které tu pro nás nechala Monča z včerejšího výtvarného kroužku. Ale po kroužku se musíme přesunout za jinou aktivitou - za pokusy v kulturním středisku, které pro nás připravila Mladá vědkyně Anička :-). Tentokrát si hrajeme s barvami, různě je rozpíjíme, mícháme, necháme je vzlínat a kombinujeme i různé typy kapalin - jako obarvenou vodu, olej a líh - a pozorujeme, jak se od sebe oddělují. Nakonec venku provádíme pokus s colou a mentoskami. Kdo si tipne, jak asi dopadl?

Středa 11. října

V lese nás dnes čeká poměrně dost úkolů, protože se chystáme vyrobit indiánskou svíci. To se mezi čtyři sdrátovaná polínka nacpe chvojí, březová kůra a smůla, což vydrží dlouho hořet. Bereme tedy velkou tašku na chvojí a na kůru, a menší igelitku na smůlu, kterou seškrábeme nožíky ze stromů. Hodně takových najdeme kolem našeho lesního hřiště, kde se zdržíme i na svačinu. Když máme tašku plnou a smůly dostatek, popadne každý ještě klacek na odpolední oheň, který bude během semináře pro rodiče. Většina kluků netroškaří a táhne za sebou celé velké větve, co vypadají jako malé stromy. :-)

Úterý 10. října

V ranním kroužku se věnujeme prevenci negativních jevů ve vztazích mezi dětmi.

Iva přinesla dnes do školky velký magnet a zkoušíme, co je všechno magnetické. Magnet si bereme i na vycházku k rybníku a po cestě pokračujeme ve zkoumání magnetismu tak důkladně, že nás Olda musí odtrhávat od železných vrat.

U rybníka přivážeme magnet na lanko, házíme ho do vody a čekáme, co vytáhneme. Kardinální úlovek se povedl Šimonkovi, vytáhl digitální foťák ;) Putujeme kolem polovypuštěného rybníka a přes potůček vystavíme most, aby ho přešli suchou nohou i ti, kdo nemají holínky.

Pod mocnými dojmy z hledání pokladů si vyprávíme odpoledne o Zlaté horečce na Klondike a Aljašce, rýžování zlata a životě zlatokopů. Děti poslouchají, ani nedutají.

Odpoledne si vyrábíme pavoučky a pak si pohrajeme na zahradě.

Pondělí 9. října

V rámci ranního kroužku si ukazujeme, jak si můžeme snadno vyrobit ze dřeva autíčko s kolečky. Vybavíme se pilkami a vrtačkou a po svačince u hnízd se do výroby pustíme. Velmi pěkně (pod odborným vedením Oldy) s nářadím zacházejí Alfík, Toník, Tomík, Jonathan, Honzík D. a Maťko. Ostatní zatím rozdělávají s Ivou ohýnek, vysvětlujeme si, jak v lese najít suché dřevo i když v noci hodně pršelo a opékáme si jablka a jiné součásti svačin. Trénujeme výstup do strmého kopce a všichni to dobře zvládají. Po obědě Olda vypráví kouzelnou pohádku o praJulce a praAdámkovi, jak vynalezli kolo. Ve výrobě autíček pokračujeme i odpoledne, kdy nás rodiče zastihnou v plné práci s vrtačkou.

Pátek 6. října

Začíná nám už pořádné podzimní počasí. Vítr fouká tak, že bychom si až mohli pouštět draky a to taky tak trochu uděláme. Scházíme k rybníku, který je snad poprvé od doby, co kolem něj v Sedmikvítku chodíme, hodně vypuštěný, takže se odvažujeme na štěrkový břeh, kde ještě donedávna stála voda. Kromě velkého množství různě starých odpadků nacházíme i něco mnohem zajímavějšího - živé bahenní škeble! A některé prázdné si odnášíme jako poklad s sebou. Než se vydáme po cestě dál, vytváříme si jednoduché igelitové “draky”, které, když se nafouknou větrem, za námi lítají jako balónky. Zahrajeme si s nimi i hru na barvy a počítání. Do jurty se vracíme podobnou a pro nás trochu novou trasou jako ve středu, kolem Stříbrné Lhoty. A že dorážíme akorát, protože zakrátko nato začíná série vydatných přeháněk, zatímco my jsme hezky v suchu a v teple ve vyhřáté jurtě. Po odpočinku si kreslíme draky a různé jiné nápady, popíjíme šípkový čaj a těšíme se na rodiče. :-)

Čtvrtek 5. října

Podzim se hlásí pořádnými ranními plískanicemi, tak se po ranním deštíku vydáváme zahřát do skaleckého kopce. Chceme se dneska trochu víc věnovat spolupráci a komunikaci s ostatními, což je pedagogické téma měsíce. Po svačině na pavoučím mostě jsme se původně chtěli vydat šplhat na Skalku, ale děti se ujali vedení a uvázali na mostě a v jeho okolí úplné lanové centrum. A jak spolupracují! :-) Nakonec tedy zůstáváme na místě, kde celý zbytek dopoledne trávíme šplháním, slaňováním z mostu a ručkováním po lanech. Pro některé je to opravdu výzva. Na zpáteční cestě objevujeme mrtvou myš, kterou klacíky důkladně zkoumáme, a taky trsy Václavek na pařezech. Ještě klouzačka v listí a medvědím tempem na oběd. Mezitím na nás vykouklo sluníčko a je tak příjemně, že se rozhodujeme obědvat venku. Po pohádkách si zopakujeme masáže a krásně si to při nich užíváme. Tvoření tentokrát necháváme na odpoledne, kdy bude výtvarná dílnička a s Monikou si děti vyrobí duhu.   

Pátek 29. září

Někteří se rozhodli prodloužit si včerejší den volna, takže se nás schází méně, a to ještě máme posilu v podobě dvou školaček, Aničky a Zuzky. V ranním kroužku se dozvídáme, že nás čeká nákup a společné vaření. Hlasujeme o tom, co si vlastně uvaříme, a sestavujeme si podle toho nákupní seznam. Shodneme se nakonec na kuskusu se zeleninou, kuřecím masem a sýrem a jako dezert chceme jednohlasně ovocný salát. Abychom se stihli najíst co nejdříve, nasazujeme závratnou rychlost a zastavujeme se pouze u rybníka na svačinu. V Albertu na náměstí nakoupíme mrkev, okurku, kukuřici, hrášek, jablka, hrušky, pomeranče, ananas… zkrátka vše, co je potřeba, a pak už si stačí suroviny rozdělit do batůžků tak, aby každý nesl svůj díl. A abychom si na zpáteční cestu zaposilovali, nasbíráme si i kaštany, kterých je kolem náměstí popadaných spousty. Na zahradě pak připravíme ohniště, kotlík, nakrájíme vše potřebné a stejně tak i společně umyjeme nádobí. Každý se nějakým způsobem zapojí. Také proto nám potom oběd tak chutná. Při odpočívání si kromě pohádky vyprávíme i pověst o sv. Václavu, ukazujeme si ho na dvaceti korunové minci a přemýšlíme, zda jsme už někdy viděli jeho sochu na Václavském náměstí. Pak už jen zbývá si vychutnat sluneční paprsky jednoho z posledních teplých, téměř letních, dnů, a vyrobit si pár kaštanových staveb.

Středa 27. září

Jako první bod na dnešním programu nás čeká oslava narozenin Anne-Marie, neboli Mariánky. Připojí se  její maminka Jana se sestřičkou Lidunkou a poté, co vše završíme snězením narozeninové makové bábovky, vyrážíme ještě do lesa. Tam opět nacházíme pár hub, ale pátráme hlavně po šípcích, které si chceme nasušit na šípkový čaj. Odpoledne pěkně svítí sluníčko, takže si venku na zahradě kreslíme fixami a malujeme válečky s různými vzory, a to nejen na papír, ale i na sloupy kolem stolku. Díla stihneme dotvořit akorát, než přijdou rodiče.

Úterý 26. září

Dneska za Oldu zaskakuje Míša. Jdeme se podívat na koníčky do Lhoty a když už tam jsme, Míša nás pozve k sobě na zahradu, kde v ohrádkách bydlí morčecí rodina a želvák Veronika. Moc se nám tam líbí a jen neradi se s nimi loučíme. Odpoledne předškoláci tkají na stavech.

Pondělí 25. září

Ráno zjišťujeme, že si Olda nechal ostříhat vlasy a obarvit je na černo. Naštěstí nás Eda vyvede z omylu - to je přece jeho maminka Žanda a dneska tu s námi bude celý den! Na ranním kroužku si povídáme o svatbách, a když se Iva ptá, co si ženich s nevěstou vymění a navléknou na ruce, dozví se, že přece rukavice :D Pak se jdeme projít do lesa, všímáme si odstínů spadaného listí. Vůně svačin pak přiláká 3 koťátka, která s námi pokračují na procházku. Vše se zvrhne v hon na šelmy, nejúspěšnější v odchytu jsou kluci Duškovic. Děti se za kočičkami tak naběhají, že odpoledne všechny usnou ;)

Pátek 22. září

Všichni se připravte na první letošní pokusování, protože nás čeká Mladý vědec pod vedením vědkyně Aničky, která si pro nás dnes připravila malování pomocí elektrod, změnu barev podle kyselosti či zásaditosti nebo zkoušení hustoty. Jako zlatý hřeb si užíváme bubliny všech velikostí, při jejichž vytváření nás zastihne i Jirka s mamkou, kteří neodolají a připojí se k zábavě. Po obědě kromě Marečka odchází i Nikča. Vystřídají ji Žanda s Edou, takže i odpoledne bude určitě nějaká legrace. :-)

Čtvrtek 21. září

Dneska je místo Martina, který hoduje na svatbě v Anglii, Nikča, a my v ranním kruhu slavíme mezinárodní den míru a taky přejeme Maťkovi k svátku. Povídáme si o tom, co je mír a válka a co my sami můžeme udělat pro to, aby mír byl. Vypravujeme se k hnízdu, které máme v plánu trochu zrekonstruovat, protože má úplně spadlou střechu. Sbíráme listy na odpolední tvoření a taky houby - bedly, babky, hříbky i křemenáče. Ty, které neznáme, necháváme zvířátkům. Hrajeme oblíbenou bombu a pak se rozdělujeme do skupinek. Každá dostane šátek a úkol. Nasbírat společně 2 klacíky, 3 jehličnaté větvičky, 2 listy a 1 březovou kůru. Pro někoho je to snadné, ale někdo má potíže se s ostatními domluvit a sbírá sám za sebe. Někdo hru pojal po svém a sbírá zkrátka, co chce. :-) Hlad nás zahání do jurty, po cestě potkáváme medvěda a několik medvíďat. Nebojte, jen převlečených. :-) Je docela teplo, a tak obědváme venku, kdo ví, kolik takových dní ještě do konce roku bude. V jurtě si na odpolední odpočinek ale přece jen přitopíme a uvaříme si mátovo-šípkový čaj, na který jsme sbírali suroviny. Odpoledne poznáváme listy a rozstřihneme napůl. Lepíme a dokreslujeme podle vlastní fantazie. Pak už se začínají trousit rodičové a chystáme výtvarnou dílnu, takže můžeme v tvoření pokračovat.

Středa 20. září

Dopoledne nám začíná kromě ranního kroužku oslavou narozenin Marečka. Poté, co mu pořádně popřejeme, společně si zazpíváme a spořádáme narozeninovou bábovku s ovocem, ještě vyrážíme do lesa. Doprovází nás kočička, které se očividně ve školce líbí a rozhodla se, že s námi nějakou dobu zůstane. V lese zamíříme na přání Marečka k prasečím lázním, u nichž nacházíme místečko se spoustou babek. To nás celkem navnadí, a tak jdeme pátrat po více houbách a opravdu jich ještě pár najdeme. Po obědě a pohádce se venku docela rozprší, takže se schováme pod plachtou u venkovního stolečku, kde vybarvujeme mandaly a předškoláci trénují do školy.

Úterý 19. září

Ráno už je docela chladno a děti se trousí pomalu ;) Na ranním kroužku se věnujeme bezpečnosti při pobytu v přírodě. Bereme si pilky a lopatky, protože se dnes vracíme k naší včerejší hromadě klestí. Někteří s pilkama ořezávají větve (Tomík, Jonathan a Toník si vedou velmi obratně). Esterka, Viki a Maťa (na základě včerejšího vyprávění o lovcích mamutů) pod odborným vedením Ivy hloubí lopatkami past na Oldu. Ačkoliv přichystáme lákavou návnadu v podobě narafičeného prázdného obalu od müsli tyčinky, Olda se nejenže nechytí, ale začne stavět past na Ivu s Mikym, přeběhlíkem Maťkem a mnoha dalšími. V závěru, když je past dokonale zamaskovaná listím, do ní padá Maťko :D (...kdo jinému jámu kopá….)

Pokračujeme dál lesem a všímáme si pobytových znamení zvířat.

Po obědě si děláme táborák a uplatňuje se zde Toník s policejní čepicí, která má speciální protikouřovou clonu.

Pondělí 18. září

V pondělí si při ranním kroužku povídáme o dobrých sousedských vztazích a na rozcvičce se zaměřujeme na protažení velkých kloubů - kyčelní, kolenní, ramenní, loketní.

Vydáváme se do lesa, kde využíváme toho, že lesníci prořezávají porost a z větví stavíme různé stavby. Hrajeme spoustu nových her a dost se u toho nasmějeme.

Po obědě si vyprávíme příběh o vzniku života na Zemi a dojdeme až k pravěku a pastem na mamuty.

Odpoledne slaví narozeniny Bártík a Adélka.

Pátek 15. září

Snad již poslední patroni jsou dnes úspěšně pasování. Jáša bude odteď opatrovat brášku Matyáše a aby si nejen všichni patroni, ale i ostatní procvičili své schopnosti spolupráce a ohleduplnosti, uspořádáme v lese takové malé patronské olympijské hry. V disciplínách je důležité držet se za ruce, přizpůsobit se druhému a nesrazit se s ostatními. Sice u toho někteří chvílemi už ztrácí trpělivost, ale nakonec to všichni vydrží až do konce. Po obědě posloucháme příběh o Fabiánovi, dobrém duchovi a patronovi Brdských lesů. Pak už si můžeme hrát jak chceme a s čím chceme, a protože máme ještě dost energie na vytváření, pouštíme se do jednoduché origami plachetnice.

Čtvrtek 14. září

Dnes poprvé po prázdninách ve školce průvodcuje Martin s Péťou, ale ta má zraněné obě ruce, tak budeme muset zvolit klidnější aktivity než lezení. Po seznamovačce, povídání o patronech a protažení u říkadel se vypravujeme na Skalku, po cestě sbíráme šípky na čaj a svačíme na našem oblíbeném pavoučím mostě. Tradičně se rozdělujeme na horolezeckou a turistickou partu, kdy jedna vylézá příkrým svahem a druhá po cestě. Na Skalce máme sraz. Natahujeme houpačky a lana na šplhání a slaňování, hrajeme Kuchtu buchtu a Kimovky na poznávání přírodnin a jejich zapamatování. Pak už hurá na oběd do jurty a u pohádky několik dětí usíná. Vaříme šípkový čaj a odpoledne si hrajeme venku i uvnitř a muzicírujeme. Po školce nás čeká výtvarná dílnička a vyrábění kouzelných hůlek.

Středa 13. září

Dnes vyrážíme na procházku kolem zámeckého rybníka, kterou si odhlasujeme po ranním kroužku, a rovnou si tak po cestě můžeme pořádně potrénovat chůzi ve “štrúdlu”, kterou musíme dobře zvládat v blízkosti silnice. Poté, co se nasvačíme v zámecké zahradě, se v lese podél rybníka pouštíme do úkolu zadaného Monikou pro její výtvarný kroužek, na jehož čtvrteční první ukázkovou hodinu jsou všichni zájemci vítáni. Zahrajeme si ještě pár her, u kterých si procvičíme koordinaci i samostatnost při oblékání, a pak už se vracíme na oběd. Téměř u jurty nás přepadne malá přeháňka, ale zmokneme jen malinko. Vypadá to, že zatažené nebe přímo vyzývá ke spánku, protože čtyři z nás u pohádky usínají a ostatní ve spacácích také spokojeně odpočívají. Po odpočinku jsou oficiálně pasováni dvě patronky, které si už dopoledne mohly vyzkoušet, co patronství obnáší. Julka se stává patronem mladší sestřičky Marjánky, která svůj první den ve školce zvládla statečně. Starší Mariánka se zase stává patronem Daníka. Společně si obě dvojice vyrobí odznaky. No a pak je už nejvyšší čas na odpolední sváču a příchod rodičů.

Úterý 12. září

Protože včera to byl standardní den, dnes je vše trochu naruby. Začalo to tím, že Míša bez pláče zamával mámě a ta odjela. Dopolko sice obvykle, ale po obědě, jehož pozdní příjezd se stává standardem, si místo pohádky povídáme o válce a o zbraních. O lidech v nich, abychom se později autobusem přesunuli do Stříbrné lhoty, kde si kdosi pořídil obrovský tank a tím tankem tam ničil pole za všobecného jásotu přihlížejících. My jsme se na to koukali a velikost a řev té příšery nás hypnotizoval dokud jsme si neuvědomili, že nám z toho všeho hučí v hlavě a zatoužili jsme znova po klidu lesa, kterým jsme se zdárně dostali až zpět do školky. Bez odpočinku a s dvojitým výletem jsme předali rodičům úplně gumové děti, které, pokud je někdo nevzbudil, spí doma dodnes.

PS: K zamyšlení: děti svorně tvrdily, že války na světě už nejsou.

  

Pondělí 11. září

Dnes je úplně normální den. Nic nevybočuje. Ráno kruh, rozcvička. Míša chvilku pláče. V lese sváča, malá tůra k velké klouzačce, kde napínáme lano, abychom si po něm zkusili lozit, pak se těšíme  na oběd a chvíli čekáme než jej přivezou. Odpoledne pohádka, kreslení, sváča, hodně hraní a blbinek a potom přicházejí rodiče. Úplný standard s občasným vzrušením - to aby se nám ten denní režim uležel v těch našich prázdinama roztočených makovičkách.

Čtvrtek 7. září

První týden se zdá být plný změn a překvapení. Kromě nových kamarádů se nám totiž tak trochu prohazují průvodci, a tak nás s Martinem místo Péti, která jinak obvykle bývá ve čtvrtek, vítá Nikča. Společně se po létě rozkoukáváme ve školce, seznamujeme se, a říkáme si, jaká pravidla tady fungují. Je také pasován nový patron - Honzík Smolka se odteď bude starat o Marečka. Po ranním kroužku vyrážíme na Skalku. Bereme s sebou lana, ze kterých máme houpačky mezi stromy a “šplhačku”. Kdo se zrovna nehoupe a neleze, může hrát hru s kouzelným šátkem, u které si procvičí paměť. Zdržíme se, dokud to jde, takže na oběd do jurty si už musíme trochu pospíšit. Připravit se k jídlu nám však naštěstí nezabere dlouho a poté si jdeme přímo vzorně připravit karimatky a spacáky k pohádce. Po odpočívání si opakujeme některé masérské tahy a poté, co si chvilku pohrajeme se stavebnicemi v jurtě, se vydáváme ven. Kdo chce, může jít s Martinem na kraj lesa nasbírat jehličí do kolečka, a kdo má hlad, dá si mezitím svačinu, během níž už přichází první rodiče.

Úterý 5. září

Po ranním kroužku se vydáváme do lesa. Po cestě míjíme jinou školku a jedno z cizích dětí se k nám nenápadně připojí - bohužel je odhaleno a navráceno ke svým.

Dojdeme až k hnízdům a zjišťujeme, že přes léto dost zchátrala. Někteří si hrají, jiní jdou s Oldou těžit hlinku do Prasečích lázní a pak z ní modelujeme.

Esterka objevila mládě ropuchy, nadšeně žabičku pozorujeme. Pak už se vracíme na oběd a po obědě si povídáme o hornické minulosti Mníšku a o patronech horníků.

Odpoledne krásně hřeje sluníčko, tak si jdeme ven malovat a stavět písečné stavby.

Pondělí 4. září

Dnes je první školkový den! Děti ovšem přicházejí jako staří známí, přece jen se přes léto navštěvovaly nebo byly na příměstském táboře. Když se sejdeme na ranním kroužku, všimneme si, že se z boudy ozývá chrápání! Chvilku sbíráme odvahu jít dovnitř, ale nakonec opatrně nakoukneme - a uvnitř spí Olda! Prospal tam celé prázdniny a vůbec nic si nepamatuje, všechno je pro něj nové - tak jako pro nováčky ve školce. Děti Oldovi a tím i nováčkům ukazují a vysvětlují, jak to u nás chodí.

Jdeme si pohrát na naše lesní hřiště a na klouzačku a frčíme do jurty na oběd. Dneska nás nechali chvilku čekat - i v Bionei mají nováčky ;)

Odpoledne se vyprávíme pohádku na téma “patroni” a pak slavnostně každému nováčkovi jeho patrona přidělíme - bude mu pomáhat si ve školce zvyknout.

Patronem Bartoloměje je Jonathan; patronem Viki je Jiřík, patronem Aničky je její starší bráška Tomík. Dvojice si vytvářejí stejné odznaky z plsti, aby se v davu poznali ;)

Pak si jdeme chvilku pohrát, než si nás vyzvednou rodiče a jistě nás vezmou na zmrzku, když byl dnes ten první školkový den :)


ŠKOLNÍ ROK 2016/2017

 Středa 28. června

Opět vyrážíme za kulturou, tentokrát v rámci Mníšku. Jsme pozvaní na svačinku do Malého mnicha a pak máme naplánováno divadélko v Oáze na farní zahradě. V Malém mnichovi si dokonce můžeme vybrat z několika dobrot - vafle, dortíku nebo zmrzliny, a k tomu dostaneme domácí malinovou limonádu. Takhle namlsaní potom jdeme do Oázy na Šachovou pohádku, do které se zapojíme také, když po zahradě hledáme šachové figurky a pak je rozestavujeme podle kouzelné formule na šachovnici, abychom zachránili zakleté prince a princezny. Po obědě si pořádně odpočineme u pohádky a mořské ulity, čeká nás také přípitek krtečkovými bublinkami, které přinesla Nikča jako rozloučení v její poslední den  tento školní rok, a zdlábnem k tomu čokoládové jazýčky od Karla. Snad nás trocha toho cukru dnes příliš nenabije. :-D

Úterý 27.června

Jedeme do Prahy na výstavu!! Na Skálu do Valdštejnské jízdárny! Náš vpád do výstavní síně vyvolá paniku personálu, obvolávají se vysílačkami a posilují ostrahu exponátů. Není to od věci, někteří z nás neodolají a věcí se dotýkají, případně se na ně zavěšují. Do příště chování na výstavě musíme vypilovat ;) Na druhou stranu spontánní nadšení dětí z pohyblivých exponátů strhává ostatní návštěvníky a vytvářejí s námi “hlediště”, kde se očekává nafukování balonu - lebky. Ostraze došly baterky ve vysílačkách, tak je klid, snaží se nás pouze rozehnat tvrzením, že teď se nic dít nebude. To se teda ještě uvidí!

Odpoledne se do sytosti vyřádíme na hřišťátku v Chotkových sadech a frčíme na autobus, z kterého si nás pak v Mníšku rozespalé vytahují rodiče.

Středa 21. června

U ranního kroužku si povídáme o našich představách ohledně zítřka, kdy předškoláky čeká řevnický přechod, spaní v jurtě a hlavně pasování. Předškoláci už jsou natěšení a rozhodujeme se, že potrénujeme a vyrazíme alespoň na Skalku. Bereme to přes vyhlídku a po cestě uzobáváme i sem tam nějakou borůvku. Na Skalce obdivujeme krásně velké lekníny v jezírku a výzdobu, která je už připravená pro někoho na svatbu. U kiosku si u stolečku zahrajeme před odchodem na oběd ještě listové pexeso a po odpočívání a předškolní přípravě uspořádáme další představení našeho loutkového divadla. Ke svačině si pochutnáme na pár jahůdkách a hrášcích a pak už jdeme nabrat síly na zítřek domů. :-)

Úterý 20. června

Dopoledne s námi stráví návštěva - Pája z lesní školky z Hostivice. Zavedeme ji k hnízdům, po cestě hrajeme naše oblíbené hry. Odpoledne si říkáme, co je to výstava a jak se na ní máme chovat. Dokonce jednu malou výstavu uspořádáme v jurtě. Příští týden totiž pojedeme na opravdovou výstavu do Prahy, kde to jistě zvládneme na jedničku!

Čtvrtek 15. června

A jsme zase na skalách, v letošním roce už naposledy. Kromě Monči, která nám zase pomáhá, je tu s námi na návštěvě z hostivické lesní školky ještě Jitka (v rámci našeho kurzu pro průvodce). Možná z důvodu těch změn jsou děti dnes trochu jiné, než obvykle, možná trochu rozhozené a někteří malinko agresivnější. Je velké teplo a lézt po skalách se nechce úplně všem. Ale to nevadí, šplháme po laně, hrajeme hru na potravní řetězec, Kimovku, prolézáme slepou stezku a hodně nás přitahuje i místní pískoviště. Po obědě se vypravujeme nahoru na vyhlídku, kde krom krásného výhledu objevujeme borůvky.    

Středa 14. června

Pár z nás si při příchodu do školky říká, jestli si nespletli den, protože místo Karla je tu dnes výjimečně Olda. Nikča tu je ale taky, takže je vážně středa, a konečně po všech nemocech a dovolených také pořádná účast dětí. V lese během svačiny u hnízd vedle prasečích lázní začneme z hlinky dělat kuličky, které napíchneme na klacík a vymodelujeme z nich hlavičky. S takovými pajduláky pak dál putujeme lesem, zahrajeme si čarodějnou poznávací hru a odpoledne po dlouhém odpočinku a práci na stavech jdeme hrát pajdulákové divadlo! Zahrajeme dvě, nebo spíš jeden a půl představení. Začneme Červenou Karkulkou a chceme pokračovat Jeníčkem a Mařenkou, ale ti nějak místo peripetií s ježibabou nachází po chvilkovém objevování a mizení cestu domů. Zkrátka konec dobrý, všechno dobré.

Úterý 13.června

Dnes vyrážíme do lesa do oblasti meteoritů - už jsme tam dlouho nebyli. Ukazuje se, že tam roste hodně lesních jahod, takže se jedna skupinka dětí v čele s Ivou mění ve sběrače, druhá skupinka sestavuje za odborného dozoru Oldy dráhu, po které pouští z kopečka míček. Využili různé zarážky a odbočky z větviček, mechu a kůry a moc se jim to povedlo.

Pokračujeme dál do lesa, kde k velkému překvapení dětí i průvodců nacházíme stříbrné zářivé kameny. Po chvíli zjišťujeme, že nám kameny ukazují cestu, a spontánně se po ní vydáme. Vede na Skalku a zřejmě se jednalo o bojovku školáků, které jsme pak nahoře potkali. Užili jsme si ji i my, nadšení bylo veliké ;)

Pátek 9. června

Vybaveni taškou a nůžkami vyrážíme směrem k rybníku hledat bezinky, abychom si k odpolední svačině mohli usmažit kosmatice. Asi nejvíc krásných květů nasbíráme u svačinového místa, z kterého máme také krásný výhled na lekníny. Další nacházíme po cestě kolem zámeckého rybníku, který obejdeme a před odchodem na oběd se ještě krátce zarazíme v zámecké zahradě, kde si pohrajeme a osvěžíme se u fontánky. Po poledním odpočinku si ten, kdo nevyrábí těsto a neobaluje kosmatice, kreslí, ale hotové bezinkové řízky posypané skořicovým cukrem potom zbaští skoro všichni. A zbude i na rodiče. ;-) Nespotřebované květy zkoušíme dát s cukrem a trochou vody do sklenice - uvidíme, jestli nám z toho vznikne bezový sirup.

Čtvrtek 8. června

Ráno si ještě před ranním kruhem stavíme monstra z párátek a hrášků a taky si vyrábíme originální voňavé květinové náramky. Čeká nás zase slunečný den, a tak se po ranním kruhu a józe vypravujeme k potoku. Málem jsme k němu ani nedošli. Tolik nás zaujaly vlastní hry v okolí hřiště na Pivovárce, že tam někteří z nás zůstali celé dopoledne. Vyrábíme zase papírové lodičky a malujeme si je uhlem, který si vyrobíme tak, že upálíme kousek dřeva. K překvapení dětí to maluje moc dobře. Pak se učíme vyrábět parník z papíru a loďky z kůry. Cesta z města je stezkou bosých nohou, alespoň u některých.

Středa 7. června

Už před ranním kroužkem se někteří pouští do výroby různých konstrukcí z párátek a hrášků, což vypadá mnohem lépe, než zní. :-) U jurty si všimneme, že leží mrtvý krtek, a vypadá to, že dnes budeme mít na podobné objevy smůlu, protože kromě přejetého slepýše nacházíme v lese krátce uhynulou srnu. Je to celkem smutné, ale také součást života a máme alespoň příležitost si zvířata prohlédnout zblízka. Jinak ale máme za úkol odvést průvodce na Skalku a také je co nejlépe navigovat, když jdou chvíli poslepu se šátkem přes oči. Navigování nás vážně baví, akorát se musíme soustředit na popis cesty a abychom si nepletli strany, což se celkem stává, protože se je teprve učíme. V plotu nebo roští ale naštěstí nikdo neskončí. Hra na slepého nás tak baví, že si na Skalce hrajeme i na Slepou bábu a po cestě se pár z nás chce nechat vést také. Odpoledne pokračujeme v naší jemné stavební práci a při třídění odpadů nacházíme malý poklad. :-)

Úterý 6. června

Dnes je v předpovědi, že bude odpoledne bouřka, a tak provádíme různá legrační opatření, aby nás vichřice neodnesla a potopa nespláchla a hezky si u toho zacvičíme. Putujeme dál k hnízdům a hrajeme různé hry. Po obědě se uložíme k polednímu klidu a venku zrovna začíná pršet, takže nás to společně s pohádkou krásně uspává a ležíme skoro dvě hodiny. Pak si jdeme malovat a hlavně ořezávat pastelky, to děti moc baví. A když jsou všechny tužky perfektně ořezané, někteří ořezávají i z druhé strany ;)

Čtvrtek 1. června

Po delší pauze jsme opět zavítali do Černolických skal, kde svátek dětí oslavíme pěkně sportovně. Někteří z nás tady ještě nikdy nebyli, takže je potřeba připomínat si důležitá pravidla. Ostřílení mazáci Tom s Beou je sypou z rukávu jedno za druhým. Dneska nás doprovází Monča s Jindrou a malým Matějem, takže si to ve čtyřech dospělých parádně užíváme a kromě lezení stavíme slepou stezku, chodíme po slacklině, šplháme po laně a pískoviště bereme útokem. Taky ve stínu stromů obědváme, protože Bionea nám doveze oběd až pod skály. Pak si čteme pohádky a vyprávíme příběhy, abychom si na další lezení pořádně odpočali. A lezli jsme hodně a pořádně vysoko - až k pytlíčku s korálky, ty táhly fakt hodně. :-)

Středa 31. května

Dnes je den otevírání studánek, takže si jednu jdeme otevřít. K daleké lesní Yankeeho studánce bychom to nestihli, takže míříme k zámeckému rybníku, kde vyčistíme potok ve stráni a zapadanou studánku, která se nachází hned vedle. Nejprve začneme rituálem a zaříkávadly, které jsme si nacvičili při ranním kroužku a na něž jsme se vystrojili šátky - podle tradice totiž studánky otevírají dětské “královničky”, ale u nás ji tentokrát otevřou i “králíkové” :-). Klekneme si na šátek, vylijeme vodu ze džbánku do všech světových stran, řekneme první zaříkávadlo a za sebe hodíme hrst loňského listí, kterého je  ve stráni až až. Pokračujeme v kroužku, držíce se za ruce vyslovením druhého zaříkávadla. Takhle se vystřídáme všichni a to “čarování” nás vážně baví - i když je dobře, že je nás dnes i s dospělákama jenom 9, jinak bychom snad ani neměli čas na to čištění. A že je co čistit! Z krátkého úseku potoka vybereme celou tašku odpadků včetně poklice od auta. Ve studánce je zas hodně zetlelého listí. Ještě že jsme si na to vzali tolik nářadí. Přestože byl potok celkem zaneřáděný, stejně se nám povedlo zahlédnout skokany a kupodivu také úhoře, kterého jsme si na chvilku spletli s hadem. Odpoledne po pohádce o studánkovém rituálu ještě kreslíme obrázky a zjistíme, že někdo u potoka dokonce zahlédl auto s balónky. :D

Úterý 30. května

Jsou tady dva chlapi, Karel a Olda, což s nadšením kvitují některé mámy. Na ranní kruh není příliš času, aby nám neujel autobus, ze kterého vysedáme na náměstí. Před kostelem rozcvička triatlonem, pak si rozdáme nákupní obrázky a každý v Albertu podle něj hledá tu pravou ingredienci. Dnes se totiž bude vařit! Takže nacpat nákup do batohů, rychle do školky, kde Karel je velitel krájecího regimentu a Olda se sám postará o oheň a ovesnou kaši. Celé se to zasype hromadou ovoce, máku, semínek a ořechů a je z toho nejlepší oběd, jaký jsme kdy uvařili. Během pohádky o generálbabičce, admirálvlkovi a pěší Karkulce probereme ropnou krizi a po tom, co se venku vyblbneme a vymalujeme, přicházejí mamky.

Tak čau!

Pondělí 29. května

Dneska by Iva s Oldou ve školce ani nemuseli být, protože o program se postarají předškoláci Honzík M. a Beatka. Mají k dispozici obrázky jako připomenutí klíčových událostí dne a také Orloj pro zjištění času. Nejprve to vypadá, že dnes nepůjdeme nikam, ale nakonec se Honza s Beou na svoji roli upamatují. Celkem hladce a turbo rychlostí vystoupáme na Skalku, kde hodně dlouho vydržíme pozorovat život kolem jezírka. Někteří jedinci naopak pozorují život kolem kiosku a bombardují průvodce dotazy, zda nemáme peníze na zmrzlinu. ;) Pak nás přepadne opravdový hlad a motivuje nás k podobně bleskovému přesunu zpět do jurty. Odpoledne probíhá předškolní příprava a výtvarné tvoření. Pak už se blíží rodiče, aby vyhřáté děti přesunuly do svých zahradních bazénů. :)

Pátek 26. května

Yankeeho studánko těš se, protože už se blížíme! Povídání u ranního kroužku krátíme na minimum, abychom co nejdříve vyrazili a stihli se vrátit včas na oběd. Čeká nás výšlap do kopečka, v němž si dáváme dvě zastávky - na přeskakování “potoka” a na svačinu. Pár set metrů před cílem opouštíme lesní cesty a postupujeme poměrně těžko prostupným terénem, míjíme trampská tábořiště a jednoduché campy, až dorážíme k velké rokli, kde pramení Nezabudický potok a nachází se i naše studánka, u které se pár z nás stačí i trochu osvěžit, než se obrátíme k návratu přes velkou lesní louku, kde v jednom cípu snad někdo pěstuje i kukuřici či co. K obědu to stíháme akorát načas, a pak jsme rádi, když si u pohádky můžeme pěkně odpočinout. Odpoledne se Karel pouští do sekání zahrady a my ostatní (ti, co mají ještě dost elánu) rovnou shrabáváme trávu a odvážíme v kolečku na kompost.

Čtvrtek 25. května

Dneska si povídáme o smrti. Poněkud zvláštní téma na květen, pravda, ale je aktuální. Pro Peťu, které včera zemřel bratranec na moc ošklivou nemoc...A tak si o tom společně povídáme, a taky o tom, kdo z těch, koho jsme měli rádi, už nás opustil… Taky mluvíme o emocích a zkoušíme, jak se emoce projevují v našem obličeji. Ještě si zacvičíme pozdrav slunci, pak balíme lana a hlasujeme, kam se půjde. Vyhrála Skalka. Na Skalce lezeme, šplháme, houpeme se a taky hrajeme ručně vyráběnou hru, kterou přinesl Šimon - na potravní řetězec. S kelímky, které mají obrázky, hledáme, kdo koho sní a kdo se nechá kým ulovit. Moc nás to baví. Pak už šupky hupky na oběd a na pohádku. Do školičky se dneska přidává i Julka a Adam.

Středa 24. května

Pomalu se blíží den otvírání studánek, proto se vydáváme hledat do lesa jednu z nejbližších, která se jmenuje Yankeeho. Aby nám to hledání šlo lépe a dívali jsme se pořádně kolem sebe, dostáváme seznam, podle kterého máme sesbírat pár věciček. Postupujeme stále dál nahoru do lesa, studánka má ležet hodně vysoko - kde jsme snad ještě nikdy nebyli, a to objevování nových cest si opravdu užíváme. Věci ze seznamu najdeme s přehledem všechny, ale studánku bohužel ne, takže budeme pátrat dál v pátek. Odpoledne jsme z delší procházky celkem unavení a zůstáváme výjimečně déle ve spacácích a prohlížíme si novou knížku s měňavými obrázky, kterou jsme při cestě na oběd dostali od jedné paní sousedky. Pak si ale ještě rádi pohrajeme na zahradě.

Úterý 23. května

Očima Ivy:

Dnes je den D, protože jdeme navštívit sbor dobrovolných hasičů ve Lhotce. Nejprve se na ukázky pořádně posilníme svačinami a pak předáváme obrázky, které děti hasičům předchozí den nakreslily - obdiv sklízí zejména obrázek hořícího hasičského auta. ;) Dva z hasičů nám povídají o své činnosti a předvádí výzbroj a výstroj. Honzík Smolka, který je v hasičském kroužku, je ve svém živlu. A pak už se jde na praktické ukázky - rozděláme cvičný požár a hasíme nejen vodou, ale i pěnovým a práškovým hasicím přístrojem. Ivě se dokonce podaří Oldu řádně pokropit stříkačkou, takže jsme všichni spokojení. ;)

Zážitky ještě zpracováváme cestou do jurty. Po obědě si povídáme zajímavosti o Brazílii a o tom, jak vznikají knížky. Pak si ještě jdeme ven kreslit a pohrát si.

Očima Oldy:

Včera jsme si vyrobili stříkačky a hned po ránu si navlékáme vesty a vyrážíme zasahovat do Lhoty. Pozvali nás hasiči - drsní nehořlaví chlapi s obrovskýma stříkačkama a červeným autem plným přístrojů. Jejich jazyk je tak odborný, že mu nerozumíme, ale u toho povídání všichni boulíme oči nad tou udatností a nehořlavostí, kterou nám HASIČ ukazuje naživo. Ani nekřičel, ani nehořel, jen se tak mazlil s plameny ve svém desetikilovém mundůru. A když nechytl hasič, chytlo s pomocí benzínu dřevo, které jsme všichni hasili turbostříkačkou HZT305Tz TURBOSTŘIK. A pak jsme stříkali i jinýma a nakonec Iva, ta tichá voda, vzala stříkadlo, zahasila nicnetušícího Oldu plným proudem, který pištěl a utíkal...No, bylo to velmi dobrodružné, a to jsme vám neřekli, že Olda těm chlapům vyhrožoval, že pokud nás neodvezou do školky tím červeným stříkačkovým vozem s majákem, odjede v něm sám! A tak jsme jeli...co jim zbývalo. Po cestě jsme troubili, uhasili jsme čtyři další požáry, zachránili tři kočky uvízlé na stromě a nakonec jsme slavně dorazili do školky, kde to po zbytek dne už byla ve srovnání s dopolednem trochu nudička. Ale taková dobrá, unavená nudička...Tak čau!

Pondělí 22. května

Ten den Iva chrlila neuvěřitelné množství nápadů, hráli jsme jednu hru za druhou. Byli jsme u hnízda, kde si s Oldou dopisovala a my jsme byli pošťáci. Hráli jsme na ptáky a ptáčata, ale Olda jestřáb nás skoro všechny sežral. Hráli jsme závod s gumolanem a asi vyhrál Olda s Ivou na zádech. Jo a úplně ráno v kroužku jsme hráli na bicí a Iva na flétnu, a tak jsme se naučili liščí píseň. Po obědě jsme si hráli na vše možné a později na nemožné. No a nakonec jsme hráli hru na děti a to pro nás přišly děti, co hrají na dospělé a rodiče a  odvezli nás ve vozech....konec

Pátek 19. května

Dnešek bude probíhat trochu netradičně, protože místo Karla je tu s Nikčou Hanka a k rannímu kroužku se k nám přidává i paní logopedka, se kterou si několik z nás trošku pak popovídá. Zatímco k ní po malých skupinkách chodíme (a pár zvědavců poslouchá), ostatní vyrábějí květinové nebo čtyřlístkové náramky z papíru. Po svačince a rozloučení s paní logopedkou se stačíme ještě podívat k novým hnízdům a po cestě si dát rostlinnou poznávačku. Odpoledne si užíváme Hančinu pohádku a potom hraní na zahradě. Protože je horko, dáváme si i malou spršku nebo si máčíme kloboučky, než dorazí rodiče, ze kterých určitě vymámíme nějakou tu zmrzku. :D

Čtvrtek 18. května

Počasí pomalu skáče do léta a protože máme tohle období spojené s vodou, pořádně ji prozkoumáme v potoce. Krátce se zdržíme na hřišťátku na Pivovárce, kde také posvačíme a využijeme stůl, u kterého začneme vyrábět lodičky z papíru. Taky si znovu vyrábíme oblíbené papírové kelímky na sběr vůní a pokladů. S lodičkami se pak přesouváme k potoku a pořádáme lodní závody. Objevuje se tu Šimon s mamkou, který dneska není ve školce. Při obědě zpátky ve školce se zchlazujeme zase vodou, tentokrát z kanystru. Předškoláci se věnují tkaní a už jim to jde pěkně od ruky. V jurtě se čte a muzicíruje.

Středa 17. května

Po květinovém květnovém dnu se měníme v ptáčata, která rodiče vedou pěkně k samostatnosti, a nechávají je hledat potravu, učí je sdružovat do hejn a svěřují jim i stavbu hnízd :-). A že se ptáčatům povede postavit pěkně velká hnízda. Akorát vhodný plácek pro ně nalézáme v blízkosti prasečích hlinko-bahenních lázní, tak doufejme, že si to divočáci nepřivlastní nebo pod nimi neucítí nějaké dobroty. :-) Odpoledne kromě hraní zkoušíme, jestli si pamatujeme ještě nějaké masérské tahy a provádíme úklid jurty i zahrady.

Úterý 16. května

V úterý vyrážíme k rybníkům. Bereme si s sebou kyblíček chodníkových kříd a nebojíme se je použít! Pokračujeme procházkou až k zadnímu rybníku, kde si vytváříme květinové náramky a také rostlinami malujeme. Cestou zpět zjišťujeme, že rybáři dnes nic nechytili. Odpoledne předškoláci pracují a zájemci pak připravují kolíky k hrášku a natahují podpůrnou osnovu. Sotva se stihneme nasvačit a už tu máme táty a mámy.

Pondělí 15. května

Ranní kroužek nás velmi pozitivně naladil, povídáme si o tom, kdy se k nám kdo zachoval hezky. Rozhodneme pro výlet k hnízdům. Po cestě hrajeme hru na ptačí rodiče, kteří nosí žížalky svým mláďatům do hnízda a unikají před dravcem - jestřábem (=Olda ;). Je jestřáb zlý, nebo hodný? U hnízd skáčeme na gumové pružině a také si posíláme psaníčka. Odpoledne probíhá předškolní příprava a pak chvilka volné hry, než přišli rodiče.

Čtvrtek 11. května

Čeká nás velké vaření na ohni, a tak hned ráno navlékáme vestičky a vypravujeme se autobusem na nákup. Pod stromem na náměstí si v ranním kroužku nejen zpíváme a vítáme se, ale také malujeme a píšeme nákupní seznam a hlasujeme, co dobrého si uvaříme. Vyhrály špagety s rajčatovo-zeleninovou omáčkou a jako zákusek, světe div se, nebude sladkost, ale ovocný salát! :-) Navrhl ho Tom a ostatní děti souhlasily a vybraly ovoce, které do něho chtějí. Tak a jde se nakupovat. Pěkně pozdravit paní prodavačky a moc se nerozprchávat po prodejně. Máme všechno a jdeme ještě pro kus šunky do masny. Tam je totiž lepší. Před obchodem si rozdělíme nákup do batůžků, aby každý nesl něco a už musíme jít vařit. Vracíme se podél zámeckého rybníku zpět. Na zahradě si pěkně rozdělíme práci, někdo vaří, někdo rozdělí oheň...no a někdo si chce prostě jen hrát. :-) Oběd se vážně moc povedl, Tonda se při krájení sice trochu řízl, ale příště už si určitě dá větší pozor. Moc nám chutná a salát byl vážně dobrý nápad. :-)

Středa 10. května

Dnes si trochu procvičíme paměť. Na konci ranního kroužku Nikča poschovává po zahradě barevné papírky, které nacházíme a sbíráme rychleji, než by někdo řekl “raketa”, jíž se pak jako každý den staneme, a obletíme jurtu. V lese se nasvačíme a chvilku pohrajeme na hřišti, sklouzneme se po hlinkové skluzavce a pak už nás čeká kouzelnická show kouzelníka Zapomnětlíka, který si nikdy nepamatuje, co všechno nechal zmizet ve svém čarovném vaku, takže mu musíme dost pomáhat. :-) Po poledním odpočinku či předškolní přípravě provádíme další kouzla. Nejprve zaneřáděnou zahradu změníme na v podstatě čistou a uklizenou a poté, co se posilníme svačinou, se někteří z nás, ale nakonec hlavně dospěláci, promění v zahradníky a založí třetí, bylinkový záhonek.

Pátek 5. května

Cedulka na dveřích jurty všem na vědomost dává, že se dnes koná Mladý vědec, tedy pokusování hokusování, které budeme provádět v kulturním středisku. Abychom tam stihli dorazit včas, musíme nasadit turbo rychlé tempo, což se nám podaří, takže se stihneme předtím i alespoň částečně nasvačit. Na pokusy jsme posilnění dostatečně. Dozvídáme se o chytrém i trošku bláznivém Archimedovi, který si rád hrál s vodou a my si s ní různě pohrajeme taky. Zkoušíme, co může plavat na hladině a co se potopí, nebo jak voda dokáže stlačit vzduch. Experimentujeme i s mlékem a barvami. Jako zlatý hřeb necháme každý vybuchnout různobarevné sopky. Pak už je čas se vrátit na oběd, před kterým stačíme ještě vyrobit první dárek pro maminky k jejich Dni matek, a to ozdobit kamínky, které vypadají úplně jako živé :-). Odpoledne po odpočinku a józe pokračujeme moduritovými hadími náramky nebo korálky, sněhuláky apod. Zdá se, že maminky budou mít svátek i příští neděli, takže kdo dnes nebyl, bude mít ještě možnost. ;-)

Čtvrtek 4. května

Dneska si zase trochu pohrajeme s lany a stanou se z nás šplhavci, vystoupáme horolezecky na Skalku. Teda půlka je horolezců a půlka stezkochodců. Ráno před ranním kroužkem si ještě někteří z nás stihnou vyrobit papírové kelímky na sběr přírodních voňavek. Což se ukázalo jako velký hit a sbíráme celý den nejen vůně, ale hlavně oblíbené smrkové výhonky, třeba na sirup. Kelímků už máme taky pěknou zásobičku. Vyzkoušíme, jak udrží i vodu! Na Skalce kromě lezení hrajeme Kimovu paměťovu hru - sbíráme poklady z lesa, učíme se je poznávat a zapamatovat, když je někdo schová. U toho se bavíme docela dlouho, ale taky natahujeme houpačky a slaňovací lano. Po obědě Martin venku pracuje s předškoláky a my ostatní si vyprávíme příběhy v jurtě. Dneska vypráví Šimon a Jonathan. A pak? Už si užíváme volné hry a uklízení. :-)

Středa 3. května

V dnešní den Slunce je už od rána obloha krásně modrá a teplota jenom stoupá. Říkáme si, co všechno sluníčko dokáže a jaké květiny nám ho připomínají. Uděláme si procházku kolem rybníka, po cestě pleteme pampeliškové věnce a všímáme si solárních panelů na střechách některých domů. Na jednom travnatém pampeliškovém plácku dostáváme čtvrtky, na které malujeme pomocí rostlin a voskovek obrázky z naší fantazie. Po obědě se předškoláci jako obvykle připravují na školu a ostatní se po pohádce namasírují a vyrážejí ven si ještě trochu toho svátečního sluníčka užít.

Úterý 2. května

V ranním kroužku si povídáme o Máji a májkách, a pak už nás hrdliččin hlas zve, abychom vybaveni pilkami a sekyrkou šli do lesa hledat vhodný padlý strom pro stavbu májky. Procházíme krajem lesa, kde kvetou různé jarní květiny a také nacházíme několik chrobáků. Nakonec najdeme smrček, který je na májku jako dělaný, a děti ho očistí od větví - Tomášek pracuje zkušeně se sekyrkou, Honzík Smolka se to také učí a Julka odřezává větve pilou.

Pak neseme budoucí májku k jurtě a Olda v rozporu se Zákoníkem práce, kde je uvedeno, že ženy mohou přenášet břemena pouze do 6ti kg, nakládá jeden konec kmene na Ivu. Děti ale vydatně pomáhají, a tak nakonec cestu zvládneme. Po obědě si vyprávíme o trampech, trampských osadách a zpíváme Niagáru. Vyrábíme v jurtě tulipány pro maminky a než se poslední z nás obléknou a vyrazí ven, na zahradě Tomášek s Oldou vztyčí májku!

Čtvrtek 27. dubna

Dneska máme v plánu návštěvu divadélka na farní zahradě, ale z důvodu deště se divadélko přesouvá do jurty. Ráno se tedy vypravujeme na krátkou procházku do lesa a když se vrátíme, zjišťujeme, že se na zahradě objevily nějaké nové kytičky v květináčcích, dokonce s obrázky. Představení o Spejblovi a Hurvínkovi, kteří spolu s dětmi objevují různé bylinky, bylo moc pěkně vymyšlené. Děti si bylinky a květiny mohly najít na zahradě, prohlédnout, očichat, a některé byly už i nasušené. A děti všechny kytičky poznaly! Po odpočinku si natrháme další rostlinky ze zahrady a zkoušíme s nimi malovat obrázky. Vznikají nám krásné malby a děti jsou překvapené, jak kytky barví.

Pátek 28. dubna

Na dnešek máme naplánované čarodějné vaření. Ještě před ranním kruhem ti, co přišli dříve, jdou natrhat kopřivy, které dáme do polévky, a společně pak v kroužku kreslíme nákupní seznam. Do polévky přijde ještě cibule, česnek, mrkev, noky a vejce, k tomu zakousneme chlebík. Přichystáme také tzatziki, na které budeme potřebovat okurku, jogurt, česnek a místo kopru, který se tam jinak přidává, natrháme smrkové výhonky. Abychom stihli nakoupit a včas vše uvařit, sjíždíme na náměstí autobusem a po svých jdeme “jen” do jurty. Po super zdravém obědě odpočíváme u Honzíkovy cesty a vyprávění o rybách a pak kreslíme, jak si představujeme čarodějnice. A ještě než přijdou rodiče, hurá do deště.

Středa 26. dubna

Přichází dny plné deště (alespoň podle předpovědi, která se zatím vyplňuje) a my vyrážíme na kouzelný sběr bylinek na čaj, který nás po návratu do jurty zahřeje a ochrání před nemocemi. Blíží se čarodějnice (ten svátek ;-)), a tak si povídáme, jak se poznají zlé i ty hodné. Hrajeme hru “Čarodějko, my se ptáme…” i čarodějnickou verzi na babu “Ježibabu” :-). Po cestě na oběd si vybíráme každý kámen na odpolední vyrábění, kdy se po pohádce a jógínském čarodějnickém výletě na košťatech pouštíme do malování na námi vybrané “šutříky”. A až nám pěkně oschnou a přestane aspoň trochu pršet, ozdobíme jimi záhonky.

Čtvrtek 20. dubna

zima, výprava na Skalku, lezení, šplhání, pozorování rybníčku, jestli jsou vajíčka žab - nebyly. Povídáme si o zítřejším Dni země a co všechno můžeme pro zemi udělat. Z lesa přineseme zase plnou tašku odpadků.

Středa 19. dubna

V ranním kroužku sdílíme zážitky z Velikonoc a podivujeme se nad aprílovým počasím. Přes noc totiž řádil Mrazík a zanechal po sobě ledové stopy. Snad tyhle změny teplot moc nepoznamenají naše záhonky, které dnes aspoň trochu vyplejeme. Po cestě v lese vydloubneme i pár malých jeřábů s netýkavkou a zkusíme rostlinky zasadit u plotu dole na zahradě, aby nám to tam časem zase zarostlo. Při návratu do jurty ještě natrháme kopřivy na čaj, který si dáme k odpolední svačině. A po pohádce a józe zkoušíme do skleničky naplněné buničinou s vodou “zasadit” hrášek, fazolky a semínka pažitky, abychom mohli pozorovat proces růstu. Uvidíme, co nám tam vyklíčí. Při té vší práci s rostlinami si také samozřejmě opakujeme jejich části. Ale pak už jsme po té vší práci rádi, když si můžeme jen tak pohrát.

Čtvrtek 13. dubna

Dnešek je tak trochu jiný. Místo Martina Karel, k tomu navíc dvě rodiny, které se chtěli přijít podívat do lesní školky. Taky děti máme trochu promíchané, než obvykle. Ráno si povídáme o Velikonocích, o Zeleném čtvrtku a o tom, co zeleného se dá v přírodě k jídlu najít. Budeme to dneska hledat a ochutnávat. Taky si bereme do lesa proutky, budeme zase vyrábět pomlázky. Po cestě jsme našli spoustu zelených lístků, které můžeme ochutnat a ozdobit si s nimi třeba dnešní oběd. Na ten nám Péťa přinesla na ochutnání medvědí česnek, který jsme sice nenašli, ale v lese ho taky můžeme najít. Je jemnější než zahradní a v polévce nám moc chutná. Předškolačky se po obědě věnují tkaní, dostaly novou růžovou vlnu, tak jsou z ní unesené. :-) Po odpočinku cvičíme jógu.  

Pátek 7. dubna

V pátek jsme v lese hráli hru “Hlídej si své průvodce” - dětem jsme ji předali jako nové pravidlo na ven, že si nás pořád musí hlídat a když se od skupiny ztratí, tak zůstat na místě (nebo max. popojít na cestu/rozcestí, pokud jsou mezi stromy, a křičet). Dělali jsme to tak, že průvodce někde náhle zastavil, odbočil a čekal, příp. se trochu skryl za stromem. Zjistili jsme, že děti jdou většinou automaticky dál a všimnou si toho až po chvíli, kdy už ale kus ujdou. Ke konci vycházky už se ale dívaly kolem mnohem víc. Takže směle trénovat! :-)

Čtvrtek 6. dubna

Ranní chlad nás vyhání zase na Skalku, tentokrát po strmé zelené. Po cestě hrajeme na Brtníka a na Skalce šplháme, lezeme, vyrábíme houpačky a hrajeme paměťovou hru, kdy postupně schováváme přírodniny, co jsme našli v lese. U téhle hry vydržíme docela dlouho. Obědváme v jurtě a pak už odpolední klídeček s kytarou, zpíváním, odpočíváním a pohádkami. Předškoláci se věnují Včeličce a tkaní.

Středa 5. dubna

V ranním kruhu si povídáme o Velikonocích, co o nich víme a co všechno se o nich dělá. Jaro je už v plném proudu, vše rozkvetlo a zazelenalo se a my se soustředíme na květiny, ptačí zpěv a když dolezeme (v téměř horolezeckém stylu) na Skalku, prozkoumáváme jezírko, kde najdeme pod hladinou žábu a na hladině nejspíš její vajíčka. Po cestě nahoru i zpět na oběd také nasbíráme spoustu odpadků. Odpoledne se pouštíme do výroby ptáčků z dřívek a peříček a zkoušíme také, jestli se nám podaří postavit malý látkový domek, kterému ale něco ke konstrukci ještě chybí, a protože už se blíží školky konec, necháváme architektonický počin na jindy.

Úterý 4. dubna

V ranním kruhu povídáme skřítkovi, co vše se může stát dětem, když půjdou někam samy - třeba když se oddělí od naší skupiny. Už dlouho nebyla debata tak živá a po rozcvičce a spočítání se vypravujeme do lesa a jako první na to, abychom šli všichni společně dohlíží Tomáš, postupně se střídají další. V lese u svačiny narážíme na Elišku, která zaskakuje za Ivu a pro kterou jsme ráno malovali obrázky na přivítanou. Před obědem je dostane - od každého jeden a myslím, že se opravdu málem rozbrečela. Po pohádce děláme běžné blbinky na zahradě a pak jste už přišli vy...

Čtvrtek 31. března

Opakování je matka moudrosti, takže ranní kroužek zase věnujeme našim pravidlům, hlavně těm o bezpečnosti. Povídáme si o ztracených dětech, co všechno by se mohlo stát a také si hrajeme divadélko se stromovými kočičkami o tom, jak se chodí ve štrůdlu po ulici a proč se děti drží mezi průvodci. Vyrážíme do lesa na lanové překážky. Letos poprvé a pro někoho úplně poprvé. Chvilku trvá, než s Martiněm postavíme opičí dráhu, ale stojí za to. Projít ji celou, není pro všechny úplně snadné. Taky skáčeme v pytlích, lezeme po lanovém žebříku a na závěr oblíbená houpačka. Ani se nám nechce zpátky na oběd. Ve školce to vypadá jako na stavbě, dělníci ještě pořád staví chodník a je kolem toho pořádně rušno a prašno. Odpočinek dneska vynechávají předškoláci, se kterými venku pracujeme na Včeličce a na tkalcovských stavech. Snad si to pouzdro do prázdnin stihneme utkat!  

Středa 29. března

V ranním kruhu si opakujeme, co všechno se může stát, když se ztratíme nebo odejdeme od skupiny venku v lese nebo ve městě. Včerejší pětiminutový výlet jedné dvojice nás totiž pořádně vyděsil! Ještě že se na to přišlo rychle a narazila na ně navíc jedna maminka. Venku dál procvičujeme. Jsme také vybaveni knížečkou o jarních rostlinách a hned u blízké zahrady určujeme skoro všechny květiny, které tam rostou. V lese už ale další nepotkáváme, zato můžeme uspořádat klacíkový závod (inspirovali jsme se Indiány). Stačí najít kratší klacek, navázat na něj provázek a na jeho druhý konec přivázat šišku, kůru nebo třeba kamínek… Pak už jen co nejrychleji namotávat a namotávat. Další si dáme až odpoledne, jako součást takového triatlonu, přičemž další dvě disciplíny je vrh míčku na kuželky a průlez pavučiny pod proudem bez dotyku. A zlatý hřeb představuje divadlo o Červené Karkulce, kde ale vlci nějak moc zvlčí a podle toho i vypadá konec :D. Možná jen měli oslaveneckou náladu, protože jsme chvíli předtím také přáli vše nejlepší k narozeninám Julce, jejíž maminka přinesla ke sváče banánové muffinky. To se pak není čemu divit, že nikdo už nechce sníst babičku s Karkulkou...  :-)

Pátek 24. března

Po příchodu na zahradu překvapeně zjišťujeme, že nám jí kus chybí! Práce na chodníku už pokročily pod jurtu a dělníci kvůli vysekávání a bagrování zbourali původní plot, dali nám alespoň provizorní. Kompost a houpačka jsou ale bohužel uvězněné za ním. Co nejdříve se vydáváme do lesa. V neděli se bude upalovat a potápět Morana a dnes si na ní v lese najdeme klackový základ. Děláme i křížky na malé Moránky a učíme se uzlíky. Na oběd se vracíme kolem lesní skluzavky, zdá se, že bahna nemůžeme nabažit. :-D Po sladkém obědě a pohádce si zacvičíme, něco zajímavého nakreslíme a domů se nám pak ani nechce :-).

Čtvrtek 23. března

Je sice už jaro, ale ráno pěkná zima a mokro. A zase se nám vrátilo blátíčko na zahradu, z čehož mají největší radost maminky. :-) Kolem zahradního stolu máme potopu, tak kroužkujeme ve stoje u jurty, a je to docela příjemná změna, protože se u toho dá hýbat. Sedáme na loď a vyplouváme do Indonésie. Po cestě míjíme džungli, tygry, hady a taky sopky… těšíme se na divadlo, indonéské, plné stínů a možná kouzel. Naše výprava chytá zelenou značku a vydává se do nejprudšího kopce, odkud je největší výhled, kde můžeme sledovat, jestli už pan divadelník připlouvá. Odpolední stínové divadlo je moc pěkné, dozvídáme se taky něco o loutkách, jak se vyrábějí a můžeme si prohlédnout i tu opravdickou indonéskou, která je moc krásná a barevná.

Středa 22. března

Máme tu Světový den vody a voda, zdá se, opravdu ten svůj den slaví, protože prší a prší. Vydáváme se po jejích stopách - tedy proudech - které nás pak vedou kanalizačním systémem. Nadšeně následujeme kanály a strouhy, v nichž objevíme i dva skokany, kteří se skrývají v ostrůvcích z listí a kamení. Když nás voda dovede až k potoku u Káji Maříka, vracíme se kolem zámku na oběd. Po pohádce se namasírujeme a čekají nás pokusy s vodou - pokoušíme se ji přes různé materiály filtrovat a zjišťujeme, jaký je nejlepší - látka, papír, nebo silon? Také zkoušíme, co se stane, když smícháme vodu, olej a bláto. :-) No a pak už je čas jít domů.

Úterý 21. března

Dnes si budeme sami vařit - v plánu je indické jídlo, tak si už v ranním kroužku povídáme o Indii a posvátných kravách. Pak se jdeme podívat do lesa po nějakém dřevě na oheň a také se tam nasvačíme. Po návratu na zahradu některé děti krájí zeleninu, jiné chystají oheň a pak vaří a další sázejí na záhonku hrášek. Oběd nám chutná a s plnými bříšky si rádi zalezeme v jurtě do spacáků. Vyprávíme si pohádky a pak se ještě hezky namasírujeme. U stolků si vybarvujeme dětské mandaly, děti to hodně baví a pracují soustředěně a pečlivě. Pak už nás nic v jurtě neudrží a běžíme si pohrát na zahradu, kde si nás najdou rodiče.

Pátek 17. března

Po celém světě slaví hlavně Irové den sv. Patrika a my se alespoň dozvídáme, kdo Patrik byl a jak a proč se jeho jméno tak slaví. Typickou barvu pro tento svátek - zelenou - už někteří z nás mají na sobě, v ranním kruhu si zaskáčeme ve stylu irských tanců a do lesa jdeme hledat trojlístky pro štěstí a irské skřítky leprikony. A když je nenajdeme, nevadí, alespoň jim postavíme vesnici, kdyby se náhodou nějací rozhodli imigrovat. Stavění domečků pro skřítky nás zabaví na docela dlouhou dobu, na oběd musíme skoro běžet. Po pohádce si vyrábíme voděodolné peněženky z krabice od mléka a pomalujeme si je (nebo popatláme, záleží na úhlu pohledu :-) ) akrylovými barvami. Snad do nich najdeme zlaťáky z kotlíku na konci duhy, nebo možná dostaneme pěkné kapesné ;-).

Čtvrtek 16. března

Dneska je speciální den, vítáme nového kamaráda, který přijel až ze Slovenska - Matuše. S Maťkem chvilku zůstává mamka a když se vzdalujeme do lesa, Maťko už zůstává obklopen jenom námi. A zvládá to pohodově, je vidět, že je to ostřílený lesní školáček. S mamkou totiž založili lesní školku na Slovensku. Dnes se vypravujeme na naše lesní hřiště, protože jsme zvědaví, co tam předchozí výpravy nového vytvořily a taky je chystáme novou prolézačku ze spadlého stromu. Chopíme se všichni pilek a celé dopoledne řežeme a krájíme. Větve použijeme na stavbu střechy nového domečku, takže už se tu můžeme schovat i před deštěm. Oběd si dneska zase užíváme venku a po odpočinku trochu muzicírujeme, malujeme a hrajeme si na zahradě.

Středa 15. března

Kolem školky je to rozkopané a blokované stavařskými stroji, až se skoro bojíme, že se do jurty nedostaneme. V ranním kruhu odhlasujeme, že se půjdeme podívat na zvířátka do Stříbrné lhoty. Chvíli jdeme po lesní pěšině, pak kus po silnici vesnicí, a po cestě nám ukazují oba Honzíkové, kde bydlí. U rybníka, zrovna když svačíme na široké kládě, potkáváme pana Koníka a ptáme se, jestli se můžeme kouknout na jeho koníky. Odsouhlasí nám to a my nedočkavě vyrážíme. Paní Koníková zrovna 3 koně ve výběhu krmí senem a upozorňuje nás, ať nás ani nenapadne krmit cizí koně, že to pro ně může být často i nebezpečné. Pak nám přivede jednoho k pohlazení, ale povozit se nemůžeme, protože jsou všichni v bahýnkovém trojobalu :-). Můžeme si ale ještě pomazlit pejska a pak je už čas na návrat. Po cestě na oběd si zpíváme koňské písničky a nasbíráme v lese plno odpadků. Po poledním odpočinku se jogínsky rozcvičíme, namasírujeme se a jdeme si ještě pohrát ven.

Úterý 14. března

Dnes máme návštěvu - paní Zuzana a Marcela nám přijely ukázat, jak se dříve zpracovávala vlna. Začneme pěkně od začátku, zkoušíme v rukách ovčí kožešinu, neupravenou ostříhanou srst, porovnáváme s lněnými vlákny. Vysvětlíme si, jak se vlna zpracovávala a předla a pak si všechno sami vyzkoušíme - česání vlny, kolovrátek, tkaní (to pro nás není novinka, předškoláci si tkají na malých stavech). Každý si metodou suchého plstění vyrobíme kytičku a ozdobíme se s ní. ;) Dopoledne nám rychle uteče a je tady oběd - protože jsme byli dopoledne v jurtě, najíme se s chutí venku. Po poledním klidu ještě vyrážíme na procházku do lesa, pohrajeme si na lesním hřišti a vracíme se nasvačit na zahradu. A to už si pro nás přicházejí maminky.

Pondělí 13. března

Nebyla tu Iva, zato tu byl Olda s nějakým právníkem, který má slabost pro dřevo a celý den se nás o tom snažil přesvědčit. V ranním kruhu (říkáme tomu kruh, i když sedíme kolem obdélníkového stolu) jsme se všichni představili podle §1. Podle stejného paragrafu jsme zjistili, že právník se jmenuje Pavel, že, jak už bylo zapsáno, rád pracuje se dřevem - kácí, piluje, hobluje, lakuje a pak je z toho třeba stůl. Taky má doma miminko a s tím miminkem mají mámu.

Předešlý den stejně jako dnes v lese káceli dřevorubci, jistě také podle nějakého paragrafu a my se na to z dostatečné vzdálenosti koukali a stromy, které si neodvezli, jsme si rozkrájeli a odtáhli k našim opičím stavbám. Celé dopoledne jsme pak z nově nabytého materiálu stavěli podle §2 stavebního zákona. Podle §3 o dětské žravosti jsme se přesunuli na zahradu, kde jsme pozřívali oběd, který jsme posléze trávili v břichách v horizontální poloze při dramatizaci Červené karkulky v obsazení: kytara - Pavel, vypravěč - Olda. V souladu s §4 zákona o volné hře a nevýchově jsme strávili zbytek odpoledne do příchodu rodičů. Děti jsme předali v souladu se všemi vyhláškami a  zákony, které by paní Mysterii Školství Valachovou mohly napadnout nebo už napadly...A školka? Jestli ji nezrušili, tak tam stojí dodnes. V opačném případě se poradíme s naším Pavlem.

Pátek 10. března

Jarní počasí ze včerejška bohužel moc dlouho nevydrželo, zase se pěkně ochladilo. Aspoň jsou všude pěkné louže a potoky vody, které lákají naše holínky :). Dnešní plán je jasný - nákup a vaření. Je to už celkem dlouho a hlasování o jídle je téměř jednohlasné - rajská s kolínky! Kreslíme seznam a vyrážíme tentokrát ulicí na sídliště do tamního obchodu a řeznictví. Je nás celkem jen 8, tak jde vše rychleji a jednodušeji - nakupování, cesta i příprava oběda. Zatímco čekáme, než omáčka a těstoviny dobublají, hrajeme si a zpíváme písničky ze zpěvníku s číselným piánem. Poté, co si na námi uvařené mňamce pochutnáme a odpočineme si, zacvičíme si ještě ve stylu jógy a jdeme si ven něco hezkého nakreslit.

Čtvrtek 9. března

Tak už zase čvachtáme v bahýnku a pěkně si v tom lebedíme. O to méně rodičové. :-) Za plotem staví chodník a my taky stavíme chodník - pro veverky. Kdo neviděl, tak stojí pod jurtou. Taky jsme se pustili do jarního úklidu, během dne se nám podařilo sesbírat plný pytel odpadků. Dost jich bylo na zahradě, ale i v lese. Na les bychom potřebovali bohužel celý náklaďák. Možná dva. Ráno si povídáme o jaru, o změnách a co pro nás jaro znamená. Při rozcvičce vypereme prádlo od bahna a vybaveni lany vyrážíme na Skalku. Cestu čistíme od odpadků a sledujeme, kde objevíme první jarní kytky. Připomínáme si písničku na slavnost Moranu, kterou známe z loňska. Po sváče u pavoučího mostku se tradičně rozdělujeme na chodce a horolezce a někdo po cestě, jiný strmým kopcem vylézáme až na vrchol. Sluníčko pěkně hřeje. U kláštera se zapovídáme s paní, která pleje záhonky, a tak nám tématicky vypráví o kytičkách, které tam raší z hlíny. U rybníku nás zaujmou pořezané vrbové proutky, se kterými chytáme ryby. Ondru voda zaujala natolik, že se do ní po kolena noří. Proutky bereme do školky, odpoledne se pustíme do rekonstrukce našeho vrbového domečku, který už je dost uschlý. Taky se namasírujeme. A obědváme venku. Hurááá, jaro je tu!

Středa 8. března

Mezinárodní den žen je tu a my jdeme hledat a vyrábět dárečky, primárně pro maminky. Hledat je jdeme kam jinam než do lesa - takové hledání a la co nám cvrnkne do nosu, i když nakonec to vypadá spíš na “o co zakopneme”, protože si vybíráme většinou kamínky nebo šišky, které se nám zalíbí. Stoupáme lesem stále výš a výš, až na jedné cestě spatříme srnce. Než ale dorazíme na to místo, kde byl, už se dostane daleko od nás. Vydáváme se tedy pěšinou lesní zvěře a nacházíme velké pláty březové kůry. Někteří z ní plánují udělat obrázek. Poté, co prolezeme trochou roští a mlází, dostáváme se zpět na cestu a hrajeme si na “lovenou”, přičemž se ještě hezky proběhneme, a to i ze svahu. Na odpolední vyrábění zůstáváme všichni (i když nás je dnes malinko, víkendové hory zřejmě byly vyčerpávající) a rozhodujeme se začít jarní dekorací z papíru, která se dá použít i jako vějíř :-). Ostatní výrobky si nakonec musíme nechat na jindy, protože když máme konečně všichni hotovo, je čas akorát na svačinu a na to, abychom si chvilku ještě pohráli venku.

Úterý 7. března

Dnes se na ranním kroužku domlouváme, co bychom rádi pěstovali na našich záhoncích. Shodujeme se na jahodách, hrášku, ředkvičkách a pažitce. Iva ještě prosadí levanduli ;) Pak se společně vydáme do obchodu pro semínka. Nejprve to vypadá, že děti koupí celý stojan, nakonec se ale vrátíme k původnímu plánu a neseme k pokladně jen vybrané druhy semínek. Cestou zpět se zastavíme v kostele a prohlížíme si výzdobu - věděli jste například, že andělíček na stropě hned za druhými dveřmi má obě nožičky nakreslené pravé? Venku začíná krápat a jen co se vrátíme do jurty, spustí se déšť. Hezky se najíme a odpočíváme za bubnování deště u pohádky. Odpoledne kreslíme duhu a pak už nás uvnitř nic neudrží a rodiče si nás najdou na zahradě.

Pondělí 6. března

Tento den jsme se rýpali v hlíně, orali, kypřili, pálili klestí a vymýšleli nové místo pro kompost. Tedy vlastně dospělí Iva s Oldou se pokoušeli to vše nějak řídit a opět zapomněli na vzdálenost mezi dětským světem a plánováním. Ale svůj plán, zdá se splnili, zatímco děti zachraňovaly žížaly, přikládaly do ohně mokré klacky a přenášeli písek na místo, které k tomu není vůbec určené. Během dne se všichni minimálně jednou šťourali v nose a kdoví jestli si po tom rýpání v hlíně umyli ruce před svačinou! Dospěláci načichli spokojeností, když to ke konci dne vypadalo, že svůj plán splnili - připravili záhony k setí, pohrabali listí a Iva z něj vařila na ohništi mraky. Ten den byli asi všichni blažení, obzvlášť když ta hromádka klacků s trny nahoře u plotu zmizela v bílých mracích. Dobrou noc...

Pátek 3. března

Sluníčko hezky hřeje a my jsme plní energie - a většina z nás se také těší na společné hory. Ven vyrážíme tentokrát s geodeskami a v okolí si všímáme více geometrických tvarů. U lesního hřiště ještě zkontrolujeme, jak vypadají naše polidštělé stromy s maskami a po svačině si dáme výzvu v podobě výšlapu do svahu poblíž Skalky. Všichni dorazíme zdárně na vrchol a odtud zas můžeme vesele utíkat dolů, hrát naše oblíbené hry. Po obědě skoro polovina z nás odchází a míří na hory do Pekla a my, co jsme zbyli, se po pohádce rozdělujeme do skupinek podle činností. Předškoláci pracují ve Včeličce, někdo si maluje a ořezává tužky a někdo zas masíruje. Po sladkém obědě také dostáváme kakao, které dopíjíme ještě u svačiny. A to už jsou tu rodiče.

Čtvrtek 2. března

Jedeme naposledy na stěnu (tedy tuto zimu), tak jsme se sešli v hojném počtu. Asi si děti nechtějí nechat ujít poslední jízdu metrem. :-) A protože jedeme naposled, chceme jako poděkování dát milé obsluze na stěně malý dárek. Kupujeme koláčky a jarní kytičku v květináči. Je nám sice trochu líto, že koláčky nejsou pro nás, ale nakonec se s tím smíříme. :-) Na boulderu se ale nějak nedokážeme ztišit a přivítat ranní písničkou. Asi už na nás jde jaro. Ještě se trochu pohádáme, kdo poleze první a jdeme na to. Dostane se jako výždycky na všechny, kdo chtějí. Je tu poprvé Mariánka, které lezení moc jde. A Šimon překonal svůj strach a taky vylezl nahoru. Jupíí. :-) Snad má z toho taky radost a nemotivuje ho jen, že bude mít fotku. Pak už oběd a šupky hupky domů.

Středa 1. března

Hned po příchodu do školky už nám začíná práce - štípání třísek do kamen a nošení do jurty. Nás ale manipulace s ostrou sekyrou baví, takže to ani jako povinnost nebereme :-). V ranním kruhu místo mluvícího kolečka kreslíme obrázky věcí, kterých se chceme zbavit po letošní dlouhé zimě, abychom je mohli spálit a utopit v rybníčku na Skalce - taková generálka na Moranu, když nám začal oficiálně první jarní měsíc březen. Někdo kreslí bacily, jiný zase zlobu nebo zimu zalezlou v těle, a nakonec jsme hotoví všichni a můžeme vyrazit na výšlap. Jdeme kolem kostelíku, kláštera a torza hájovny přes louku rozrytou od divočáků, až se před námi vyloupne malý rybník chráněný kolem stromky a křovím. Na jedné straně je břeh ideálně nízký pro náš malý rituál a my zaujatě sledujeme, jak naše výtvory hoří a pak se popel potápí do vody. Pak se už musíme vrátit na oběd, který chce většina mít venku. Na odpočinek ale jdeme do jurty, kde potom pokračujeme masážemi (rozdává se další várka diplomů) a prací předškoláků ve Včeličce. Na závěr už nám jen zbývá sestavit nový kompostér...

Pondělí 27. února

Malovali jsme ve skalách pod Skalkou Primalexem a barevnýma křídama. Malovali jsme jako blázni a až to někdo uvidí, tak nás asi zavřou. Dětské oblečení bylo bílé jako skály, ale podle našich zkušeností pro dosažení původního vzhledu stačí namočit a spláchnout. Takže kdo se chce kouknout na skalní malbu, musí to stihnout než naprší a uschne. No a odpoledne, protože to byl první skoro jarní den, jsme hrabali a pálili a všemožně kultivovali zahradu způsobem, o kterém si lidé myslí, že je dobrý….Budeme v tom pokračovat v dalším týdnu. Slunce v duši

Pátek 24. února

Vítr fouká až z toho větve padají a kontejnery odjíždějí. Do lesa raději dnes nepůjdeme a většina hlasuje pro dračí hřiště. Abychom to měli tematické, vyrábíme si “draky” z igelitových sáčků, které navážeme na provázek. Krásně se nadouvají, skoro jako lodní plachty, a táhnou nás na všechny směry. Na hřišti si kromě prolézání zahrajeme i pár her, než nastane čas na návrat. Po odpočinku se opět masírujeme a těm, kteří včera nebyli ve školce, rozdáváme další diplomy a placky pro maséry. Ven si kromě hraní jdeme i zařemeslničit - opravujeme skříňku na paletách a zasypáváme nejzablácenější místa kamínky.

Čtvrtek 23. února

Dnes se po všech těch nemocech setkáváme v brzkých ranních hodinách téměř kompletní a vypravujeme se na autobus. Jedeme totiž do kytínské radostné kovárny. Ještě po cestě sbíráme několik dětí a v Kytíně jsme po dvou přestupech a třech autobusech ve čtvrt na deset. Pan kovář Slavata se svou ženou už nás vesele vítají a pan kovář začíná vyprávět. O tom, z čeho je železo, na co si dát pozor, abychom si neublížili. A už nás vede do kovárny. Postupně si můžeme všichni vyrobit šneka pořádným tlučením do rozžhaveného železa. Taky si pochutnáváme na skvělých domácích koláčích a jahodovém čaji  a čteme pohádky o čertech a kovářích. A pak už je čas k odjezdu, abychom se vrátili do oběda. A protože jsme se dneska moc nehýbali, cestu z náměstí jdeme pěšky kolem rybníku. Po odpočinku si namalujeme, co jsme si v kovárně vyráběli a co jsme tam viděli, tkáme na stavech a vyplňujeme Včeličku. Potom už přichází Jarmila, která nás učila masáže a všechny tahy s ní ještě zopakujeme. Nakonec nám slavnostně předá diplomy a placky JSEM MASÉR.

Středa 22. února

Je znát, že jaro přichází - podle počasí bychom si skoro mohli myslet, že už nastal duben. Po pěkně zabláceném ranním kroužku, v kterém sdílíme nejen dojmy ze včerejšího Masopustu, míříme na lesní hřiště na svačinu. Bereme s sebou karton, šustí a barvičky, protože se chystáme vybrat si strom či dva, kterým vyrobíme masky, nebo spíš takové obličeje. Někdo se ujímá namalování očí, někdo šatů z klacíků a výsledek stojí za to. Uvidíme, jak naše polidštělé stromy budou vypadat po dešti. :-) Cestou na oběd hrajeme bombu, povodeň, vichřici a snažíme se projít každou louží. Po pohádce se pouštíme do masírování, opakujeme si některé tahy a protože má zítra odpoledne dorazit paní masérka s certifikáty, kreslíme pro ni obrázky, ve kterým se snažíme zachytit, co se nám na masážích líbí a co nás baví. Dokončit naše výtvory zvládneme tak akorát, abychom se ještě stihli nasvačit a venku si zablátit. :-)

Pondělí 20. února

20. února má Olda svátek a k svátku si nadělil úlevu od psaní deníku. Pokud by ovšem někoho zajímalo, co jsme dělali, rád odpoví osobně nebo telefonicky na 774050683. Hezký den

Čtvrtek 16. února

Dneska se nás sešlo jen opravdu velmi málo - 4 děti. Tak to si ale zase parádně zalezeme a možná tentokrát stihneme i procházku do Stromovky. Místo Martina na nás na Smíchově čeká Olda a pokračujeme v cestě na stěnu. Brzo si všichni zalezou, a tak obědváme dřív. Venku svítí sluníčko a my putujeme do Stromovky na oblíbené hřiště s lanovkou. Pak ještě procházkou na Letnou a tramvají zpátky na Smíchov. Je to spíš takový rodinný výlet.

Středa 15. února

Sluníčko stále krásně září a hřeje, vše je hned veselejší a… masopustnější. V ranním kroužku si opakujeme masopustní říkanky a písničky a pak se domlouváme, kam vyrazíme. Zamíříme na lesní hřiště, po cestě hrajeme Čáp ztratil čepičku, abychom si osvěžili barvy, a po svačině si namalujeme hadí kníry a nasadíme babičkovský šátek na hru Had leze z díry. Pak se vydáme po jedné z pěšinek lesní zvěře, až dojdeme na silnici a k Tomovi domů, kde pozdravíme už téměř zdravého Tomáška a vyzvedneme stromek, jehož větvičky použijeme na zakrytí rozbahněné cesty na zahradě. Po pohádce se jogínsky protáhneme a jdeme vyrábět další karnevalové masky. Nakonec se jdeme ještě proběhnout ven do už téměř jarního počasí. Snad to vydrží :-).

Úterý 14. února

Ráno k nám zavítá host - ponožtička, která už nechce být pořád jenom schovaná v botě a chce taky vidět svět. Děti jí nabídnou, že jí všechno ukáží, samy se dohodnou na výletu na Skalku. Cesta je samý led, přesto máme dobrou náladu a nahoře jsme za chviličku. Vyhříváme se na vyhlídce na sluníčku a děti ponožtičce ukazují, kde bydlí ;) Pak se zajdeme podívat ještě k rybníčku, jestli zamrzl otvor, který jsme tam minule prosekali. Eda obhlíží stánek a sonduje, jestli máme peníze, dal by si totiž párek v rohlíku, ale je zavřeno ;). Zpátky jdeme po sluníčku, cestou po hřebeni kolem kříže. Pak nás ale Olda vede nejprudším kopcem dolů, chvílemi jedem radši po zadečcích, ale všechny děti to dobře zvládly a počínaly si obratně. Po obědě si vyprávíme o Babylonské věži a zmatení jazyků. Dlouho se ale v jurtě nezdržujeme, venku je krásně teplo, a tak si bereme ven všechno potřebné na výrobu masopustních masek. Práce nás tak baví, že někteří ani nechtějí na svačinu! Když pak odpoledne přijdou rodiče, místo dětí na zahradě pobíhá smrtka s beruškou, hasičské auto, batman, kočička a Můma :D

Pondělí 13. února

Olda si před dvěma dny řekl, že je skvělý čas na to, zasvětit celý den lásce a tomu, proč se mají lidi a zvířata rádi (respektive proč se někteří rádi nemají). Včera si všiml, že se blíží Valentýn a že je v tento roční čas něco ve vzduchu a že ačkoli se slavení svátku sv. Valentýna vyhýbá, něco na tom čase bude. Děti mu už u ranního kroužku připomněly, že pokud si něco naplánuje, nemůže počítat s tím, že se mu to splní a tak jediným, co z lásky zbylo, byla ta skutečná mezi námi a odpolední příběh o Brahmovi, jehož kousky jsme sledovali ve svých očích. Zbylou část dne jsme zasvětili výrobě masopustních masek…tak uvidímě jesli se poznáme.

Pátek 10. února

Ve skromnějším počtu při ranním kruhu hlasujeme, kam se dnes vydáme. Ledovka v lese nebo dračí hřiště naproti Adámkovu domu? Většina hlasitě hlasuje pro hřiště, jen Zuzka brblá, že se jí nechce jít tak dalekou cestu. Brzy toho ale nechá, když nás pohltí hra Cukr-káva-limonáda, kterou začneme hrát, jakmile vyrazíme od jurty nahoru. Na lesní cestě na chvíli přestaneme, protože na zledovatělých plochách to pěkně klouže. Skoro na brusle. Pokračujeme ve hře pak v ulicích a na zpáteční cestě na oběd. Mezitím se však na hřišti vyřádíme, co to jde. Po obědě zůstáváme na odpolední program jen v šesti včetně průvodců, což je však v podstatě ideální počet na výrobu svíček - tento týden posledních. Když si každý vyrobíme jednu domů i do školky (na zapalování při obědě a odpočívání), čeká nás ještě hromnicový rituál. S hudebními nástroji tančíme kolem našich svíček hromniček a vkládáme do nich “bouřkovou” energii. Nakonec se ještě stihneme sami obléknout a pohrát venku, než přijdou rodiče.

Čtvrtek 9. února

V ranním kruhu děti hlasují, jestli se půjde do hnízda nebo k lesnímu hřišti. Hlasování je nerozhodné, tak se vypravujeme k lesnímu hřišti na svačinu a pak putujeme až k hnízdu. Adélka je celé dopoledne zmrzlá a mrzutá, možná se na ni chystá nějaký zlý bacil. U hnízda se její nálada ale výrazně zlepšuje, natahujeme šplhací lano na spadlý strom a rozděláváme oheň na zahřátí. Je období Hromnic, tak je třeba ohňů. Opékáme si jablíčka a někdo taky kiwi a u ohýnku je nám fakt dobře. Pak už je čas se sebrat k obědu. Odpolední hraní na kytaru, zpívání, čtení a masírování. Stihneme vyrobit i pár svíček, jejichž dokončení zbude na zítřek.

Pondělí 6. února

Ještě pořád to vypadá, že bychom zbytky sněhu na svažité cestě dokázali propojit stopama bobů. Zkoušíme to a funguje to. Vypadá to na poslední bobovací týden a naše zadky po příchodu do školky se dají ždímat. My je ale pověsíme nad kamna, tedy ne zadky, ale kalhoty, bundy a vše z čeho teče a po obědě a pohádce vyrábíme lodičky z ořechových skořápek, do kterých nalijeme špagátek a to vše pověsíme za vosk. A zítra si je pustíme v lavoru po vodě, a budeme zkoumat, kdo se s kým kamarádí, komu to dál dopluje, komu déle svítí a kdo se potopí a co to všechno znamená...dokud nepřijdou rodičáci….Tak hoř!

Pátek 3. února

Abychom všichni všichni nejeli od branky k jurtě po zadku, začínáme někteří hezky pracovně - pískovým posypem. Alespoň se tak hezky zahřejeme. Zvláštní pozor si musí dávat Julka, která si při takovém uklouznutí minulý týden zlomila kůstku v zápěstí. Dnes se k nám připojí i její mamka a malá sestřička, abychom zjistili, jestli to ve školce půjde Julce dobře s dlahou. V ranním kroužku se dozvídáme, že nastal svátek Hromnice, na nějž si křesťané nechávali světit svíce, které si pak dávali do oken jako ochranu proti prvním jarním bouřkám. Ještě předtím však tento svátek slavili Keltové jako Imbolc a na počest bohyně Brigity pletli zvláštní kříže. Ty dnes zkusíme vyrobit i my. Venku na ně sbíráme dlouhé traviny a proutí. Také se zaposloucháváme do zvuků lesa, zkoušíme chodit potichu jako Indiáni na lovu a nacházíme nové pobytové stopy lesní zvěře. Po sladkém obědě se ještě před pohádkou vzájemně namasírujeme, připomínáme si některé tahy. Pak už se pouštíme do křížů a abychom to neměli tak složité, použijeme na ně nejprve krepový papír. Výroba se nám protáhne přes svačinu až po příchod rodičů, kteří na nás ale trpělivě počkají a ocení naše úsilí. :-)

Čtvrtek 2. února

Ráno nás vítá zmrzlým deštěm, ale my jedeme na stěnu a jsme docela rádi, že budeme uvnitř. Výjimečné je tím, že nás navštěvuje Olda, pozdravit, přivézt zapomenutou lékárničku a vyrazit na běžky přes Brdy a Berounku do Prahy. Na silnici je ledovka, ale autobus nás v pořádku doveze až k Martinovi. Cesta metrem dnes probíhá v klidu, kdo se bojí na eskalátorech, drží se průvodce. Na stěně jako obvykle, lezení, blbnutí, cvičení, honění, hraní a focení. Těšte se na fotky! :-) Při zpáteční jízdě okružní tramvají skoro všichni usínají. Na Smíchově potkáváme zase Oldu! Už dolyžoval. :-) Kluci nám ještě namalují obrázky na autobus a my se vydáváme k domovu.

Středa 1. února

Začíná nám tak trochu návštěvní den. Do školky spolu s Tomem přichází reportérka a kameraman z České televize, kteří se u nás chystají točit reportáž o tom, jak v zimě fungují lesní školky. Většina z nás se chce před kamerou blýsknout, a tak předvádíme, jak pěkně se umíme válet na sněhu, bobovat, lézt na stromy... ale také připravit dříví do jurty a nasekat třísky. Poslední záběr lidé od televize točí, když odcházíme nahoru do lesa, a pak zamíří ještě do lesní školky v Řevnicích. My s boby a lopatami sjíždíme naší oblíbenou lesní cestu, nasvačíme se a pak se vydáváme po čerstvých stopách jedné zvířecí pěšinky. Rozpoznáváme kopýtka srnek a divočáků, ale nacházíme i obtisky tlapek zajíců, veverek a lišek nebo psů - jsou si moc podobné na to, abychom si byli stoprocentně jistí. Stopy nás dovedou k občerstvení pro lesní zvěř - někdo pro ni na ukrytém plácku připravil jablka a seno. Stopovačku zakončujeme u prasečích lázní, které jsou úplně zapadané a poznáváme je jen podle vykukujících pařezů červených od hlinky. Po poledním odpočinku přichází lektorka-masérka Jarmila, aby nám ukázala poslední masérské techniky a zopakovala s námi celou sérii. Sice je nás na masírování jen pět (ze sedmi dětí, co zbyly po obědě, ještě dvě u pohádky usnuly :-)), ale učíme se tahy pečlivě a co nejdřív je ukážeme ostatním. Než odejdeme domů, zatloukáme hřebíčky do posledních geodesek, které si snad už příště vyzkoušíme.

Úterý 31. ledna

V ranním kroužku si povídáme o krajinách, kde vládne věčný sníh a led. Po polárnické rozcvičce odcházíme bobovat, ale předtím se ještě na kraji lesa pořádně posilníme. Cestou z bobovačky si vyzvedneme ledový balvan, který jsme včera nezvládli dovléct k jurtě, a vezeme si ho na bobech. Po obědě si vyprávíme o polární výpravě Františka Běhounka vzducholodí ITALIA a jejím ztroskotání. Pak si zájemci mohou vzducholoď nakreslit. Na zahradě si zkontrolujeme, že nám talismany z minulého dne skutečně zmrzly a zavěšujeme si je na přístěněk. Hrajeme si na zahradě,  než si pro nás začnou přicházet rodiče.

Pondělí 30. ledna

Dnes opět vyrážíme na rybník - chceme si užít led, který se letos vážně vydařil. Kloužeme se nejdřív z břehu s dalekým dojezdem po ledu. Pak Olda pomocí lana a dvou kluzáků sestrojí důmyslný přepravník dětí, je kolem toho spousta legrace. Pak se vydáváme na odlehlý břeh vysekat díru do ledu. Přidává se k nám tatínek Maroš s dceruškou Karolínkou, holčička je nadšená z dětí kolem sebe a naše děti zase z tatínka, například když sehraje přesvědčivou scénku jak ho vodní želva stahuje do díry v ledu :)

Vysekaný ledový balvan si přivazujeme na lano, protože si ho chceme odvléct k jurtě.20170130_114729_Richtone(HDR).jpg

Odpoledne vyrábíme ledové talismany - necháváme si zamrznout čokoládový penízek v kelímku s vodou.

Čtvrtek 26. ledna

Dlouhou inverzi střídá konečně slunečný den. V ranním kruhu si povídáme o tom, kdo doma rozhoduje a jestli můžeme jako děti taky o něčem rozhodovat. Na výběr máme dneska bobování v lese nebo klouzačku na rybníku. Hlasujeme a většina je pro rybník. V rozcvičce si hrajeme na parník a taky naše oblíbené. Bereme lopaty a vydáváme se k rybníku. Svačina na ledě a pak přebor v klouzání. Zkoumáme led a děláme díru pro delfíny. Malujeme na sníh. Kloužeme se z kopce. Martina, který musí na pohřeb, střídá Míša, kterou děti už znají. Společně se vydáváme na oběd, ale ani se nám nechce zpátky, jak je krásně. Po obědě nám Míša čte a pak se střídáme ve vyprávění pohádek. Pak si ještě procvičujeme masáže a malujeme do Včeličky.

Středa 25. ledna

Vybaveni novou várkou bobů, lopat a sáněk se jdeme klouzat na široké lesní cesty. Proložíme to svačinou, cestou kolem hnízda a hned máme pěknou zahřívací procházku / jízdu. Po obědě odpočíváme u příběhů kocoura Mikeše, vydržíme to docela dlouho, a pak se ještě dokážeme dobře soustředit na jógínské cvičení a kdo chce, tak i masáže. Než odejdeme domů, stihnou předškoláci ještě cvičení ve Včeličce a ostatní nakreslit obrázek. Také postupně přes den vyrábíme geodesku na vytváření geometrických tvarů - ráno řežeme z prkna čtvercový základ a odpoledne zatloukáme první hřebíky, kolem kterých se natahuje gumička. Potom se ještě jdeme krátce vyřádit do sněhu.

Úterý 24. ledna

Pokračujeme v dámské jízdě, tentokrát s Ivčou a Miriam. Dneska nás čeká “kraví” den. V rámci ranní rozcvičky si vyzkoušíme kravské rohy a také způsob, jakým se kráva může podrbat ;)

Pak se vydáváme lesem ke kravínu ve Stříbrné Lhotě. Kravičky nás vítají už ve vratech, telátka dokonce před vraty.

A hned nám taky předvedou, co všechno umí - škrabou se zadní nohou za uchem, přežvykují, bučí, koketně mrkají dlouhými řasami a jedno telátko dokonce saje u maminky mléko. Odpoledne nás čeká oslava Beatčiných narozenin, zazpíváme jí písničku na přání (Skákal pes, přes oves) a ochutnáme skvělý borůvkový koláč, který nám Beatka přinesla a taky sama krájela a servírovala :). Pak přichází návštěva - lektorka dětských masáží. Učíme se nové techniky jako třeba Lano, Zajíček nebo Srdíčko. Krásně namasírovaní a nasvačení jdeme na zahradu, kam pro nás už brzo přijíždějí rodiče.

Pondělí 23. ledna

Ve skromnějším počtu a s dámským velením (Ivčou a Nikčou) se nejprve pouštíme do sekání ledu a ztvrdlého sněhu kolem branky, protože jde otevírat už sotva do půlky, a pak se s boby, sáňkami atd. vydáváme k lesnímu hnízdu. Cestou potkaváme hromádky srnčího trusu, takže si zkoušíme pokročilé stopování :-). U hnízda si ke svačině, aby se nám alespoň trošku zahřály ruce, rozdělali malý ohýnek. Někteří se pouští do vylepšování svých chlebíků nebo jablek, další zkouší, jak reaguje sníh na oheň a naopak. Když jsme dostatečně uzení, popadneme boby a sjíždíme vedle z kopečka a nakonec i cestou do jurty. Oběd si tentokrát dáváme o něco později a po zřejmě vyčerpávajícím dopoledni dva z nás usínají u povídání o tom, jak žili lidé v pravěku, a ostatní se hřejeme ve spacácích. Pak se už jen stihneme protáhnout, nasvačit a poklidit.

Pátek 20. ledna

Opravdu kouzelný a strašidelný den - tedy den plný kouzel a strašidel - nám odstartoval při ranním kroužku. Olda (zaskakující za Karla) totiž přišel s plánem, jak pomoci Julce, aby se přestala bát údajného strašidla v kadibudce. Učíme se tedy přes den několik rituálních básniček, a Julka pokaždé najde v kapse své bundy vlašský oříšek, kterého jsme nejdřív všichni, kteří se bojíme nějakého strašáka, měli kousek ujíst, další spálit, a poslední zavěsit na šňůrku kolem krku. Odpoledne si také strašidla kreslíme, a pak obrázky dáváme spálit do kamen spolu s naším strachem. Zato dopoledne si na nějaké bubáky skoro ani nevzpomeneme. Jdeme se totiž projít po vodě - na zamrzlý zámecký rybník. Led už je pořádně silný, i s vrstvou sněhu, takže to tolik neklouže. Akorát po odhrnutých cestičkách. Z nízkého břehu na rybník dokonce sjíždíme na lopatách nebo se necháváme rychle přitáhnout lanem. Ani se nám nechce odcházet zpět na oběd. A odpoledne některým ani domů :-).

Čtvrtek 19. ledna

Dnešní mrazivý den strávíme na stěně, tak si od těch mrazů trochu odpočineme. Den probíhá jako obvykle, jen to naše cestování metrem je nějaké složitější. Mezi dětmi zavládla panika z cestování po eskalátorech. 

Čtvrtek 12. ledna

Příroda nás pěkně zkouší, oproti včerejšku je dneska výrazně tepleji. Ráno k nám přichází pan kominík vyčistit a zrevidovat komín, tak topíme o něco později a ranní kruh se posouvá. Tématem jsou zase zvířecí stopy, které budeme po cestě na bobovačku zase sledovat. A našli jsme jich hodně - psa, kočku, srnku, ptáky a dokonce prase! Bobovačka a sněhová koulovačka je skvělá. Nejrychlejší boby, které dojedou nejdál, má jednoznačně Zuza s Adélkou. Po odpočinku máme návštěvu, přišly dvě lektorky s hadrovým kamarádem, kteří nás budou učit masírovat se navzájem. Hmmm, je to moooc příjemné. Už se těšíme na příště. Svačinka venku a už jsou tu rodiče.

Středa 11. ledna

Zřejmě nejchladnější den tohoto týdne nás neodradí od dalších sněžných radovánek, i když svačinu si tentokrát rádi vychutnáme v o něco teplejší jurtě. Oblečení i boty si ale necháváme na sobě, abychom mohli co nejdříve vyrazit s boby a sáňkami, tentokrát bez trochu omezujících batůžků. Ve sněhu si také všímáme zvířecích stop a povídáme si o tom, jaká zvířata vůbec můžeme v zimě potkat, a která spí zimním spánkem. Při tom sjíždíme několik cest. Někdy jedou boby bez nás, jindy nás zase zavezou do roští, jednou vybereme trochu i strom, ale řídit i brzdit se teprve učíme, ne? U oběda je některým taková zima, že se k jídlu radši ještě zachumlávají do deky. Po obědě tři z nás usínají u pohádky, takže přicházejí o jógínské protažení nebo práci na tkalcovském stavu. Na svačinu jsme ale už vzhůru všichni a než ji dojíme, přichází rodiče.

Úterý 10. ledna

Boby, sáně, sníh, trochu mráz. Ráno ptačí rozcvička, i když jsme těm skutečným zapomněli nasypat do krmítka. Odpoledne nám Iva povídala příběh o bílé myši, která se od ostatních lišila. Potom příběh o vietnamském chlapci z večerky, se kterým si ostatní nehrají. Byl jsem dojatý, některé děti ze sněhových sjezdů trochu potlučené, ale myslím, že všichni jsme byli spokojení...alespoň myslím.

Pondělí 9. ledna

Venku je čerstvý sníh a dneska se jde bobovat! Bleskově se přesouváme na svah, cestou řešíme drobné patálie, např. když Julčiny sáňky dostanou hlad ;) Před ježděním se posilňujeme svačinou a hurá na to! Emmička s Jolankou jezdí nerozlučně spolu na sáňkách, Jonathan ať řídí jak chce, vždycky skončí na stromě u cesty, Bea s Adámkem piští a Julčiny sáňky se smějí. Olda se saněmi plnými dětí překračuje nejvyšší povolenou rychlost a Tomík válí ve sněhu sudy, Zuzka a Jiřík boby nepotřebují a jezdí po zadečku.

Odpoledne předškoláci pracují se stavy, ostatní si vystřihují a kreslí. Ještě na chvilku si jdeme hrát ven, než si nás rozeberou maminky.

Pátek 6. ledna

My tři králové jdeme k Vám… Tuto koledu dnes zpíváme s přestávkami celé dopoledne, když se vydáváme s kasičkou od Charity koledovat pro tříkrálovou sbírku. Kdo chce, tak se obléká i do kostýmu - na čepici si dává papírovou korunu a přes bundu plášť. Svačinu si tentokrát dáváme na zahradě, abychom batůžky mohli nechat v jurtě. Čeká nás totiž celkem dost chození. Nejprve vyrážíme domů k Zuzce, u které si vykoledujeme i nějaké sladkosti, a pak na druhou stranu k lesu k Tedíkovi a Alfíkovi, kde pro změnu dostáváme také ovoce. Nakonec obcházíme celé náměstí. Některým, jež míjíme a stojí o to, zazpíváme a poděkujeme za příspěvek, ostatní jen pozdravíme nebo se na ně usmějeme. :-) Svou pouť završujeme u kavárny Malý Mnich, která má ale bohužel zavřeno. Jinak jsme ale byli celkem úspěšní. Poslední příspěvky do kasičky hází rodiče, kteří si pro pár z nás přišli po obědě, a pak už si paní od Charity kasičku vyzvedává poté, co si odpočineme. My ještě akorát stihneme jógínsky pozdravit slunce, dozdobit si na doma naše tříkrálové koruny a pohrát si se sněhem a rampouchy na zahradě.

Čtvrtek 5. ledna

Mrzne, až praští a my se vydáváme na stěnu. Ráno se ale ještě stihneme pořádně zkoulovat a vyválet ve sněhu. No, panu řidiči autobusu se to moc nelíbí, tak trochu brblá. Na Smíchově už na nás čeká Martin a Terezka, která spala u babičky a dědy v Praze. Obvyklá jízda metrem a tramvají, dneska se trochu víc věnujeme nástupu a výstupu na jezdící schody, aby to bylo bez pádů. Zvládli jsme to parádně. Na stěně se potkáváme s jinou lesní pražskou školkou. Narodila se jim morčata, a tak nám je nabízí. Po svačině jako obvykle hrajeme hry na boulderu a pak lezeme na laně. Honzík naboural hlavou do Beatčiny pusy a hodně se srazili, tak je trochu breku. Ale pro Beu si přichází babička a bere ji do bazénu, tak je to slušná náplast na bolístku. Pak už jdeme i my ostatní - testovat ledy u Stromovky. A odjezd domů. Na Smíchově si pro Martina přišla Vivi, ta co tak krásně zpívala na Adventní spirále. Loučíme se s nimi a s pomalovaným autobusem obrázky jedeme zpátky za rodiči.  

Středa 4. ledna

Fouká, fouká, bílá je louka… konečně se zdá, že se dočkáme pořádného sněhu. Vichřice a chumelenice ale taky. Lesu se proto dnes raději vyhneme, sníh si však hodláme užít. Ještě před ranním kroužkem s pomocí rodičů stavíme sněhuláka. Ven vyrážíme s boby a lopatami na klouzání, míříme k rybníku a už po cestě nacházíme slušné kopečky, které se dají sjíždět. Narozdíl od aut nás baví i led na silnici, padání na něm nám vůbec nevadí. Na oběd se vracíme právě včas a nejsme ani moc promáčení. Po odpočívání se pouštíme do stavby iglú pod jurtou, předškoláci se přidávají hned poté, co udělají cvičení ve Včeličce. Než si nás vyzvednou rodiče, podaří se nám postavit předsíň. Snad napadne ještě víc sněhu, abychom mohli dokončit zbytek.

Čtvrtek 22. prosince

Dnes otevíráme poslední krabičku z adventního kalendáře, kde na na nás čeká poslední úkol. Ozdobit vánoční stromek dobrotami pro zvířátka. Pečení a mlsání bylo tento týden hodně, tak doneseme nějaké mlsky také lesním zvířátkům. V ranním kroužku zpíváme spoustu koled a přejeme Šimonovi k svátku. Donesl pro všechny vánočku, kterou si bereme do lesa k svačině. Je vynikající, špaldová. :-) Taky se pokoušíme rozdělat oheň, protože je nám zima. Ale nedaří se, nevzali jsme nic suchého z jurty. A tak se zahříváme hrou na honěnou a Mrazíka a taky Šimonovou hrou "Na odtahovku". Krájíme ozdoby (mrkev, jablíčka, celer a brambory), navazujeme je na lýko a věšíme na stromek, který jsme společně vybrali. Je dost u cesty na Skalku, tak snad ho zvířátka najdou dřív než lidi. :-) Po obědě si čteme o Vánocích z Chaloupky na vršku. Odpoledne ještě vyrábíme vánoční přáníčka a štípeme dřevo. A už hurá na prázdniny! 

Středa 21. prosince

Poslední předvánoční týden a zároveň i poslední školkový tohoto roku se nese v duchu výroby cukroví, zpívání koled a vůbec přípravy na příchod Ježíška. Dnes vyrážíme na mníšecké náměstí na nákup surovin na nepečené vločkové kouličky, ale také nějaké zeleniny pro zítřejší zdobení stromku pro zvířátka. Po cestě nahlížíme i do kostela, kde si prohlédneme betlém a vánoční výzdobu, nebo se stavujeme u námi ozdobeného stromečku, kterému opravujeme pár spadlých ozdob. Při odpočívání si vyprávíme o Marii, Josefovi a o narození Ježíška a pak už se vrháme na zdobení posledních perníčků a zadělávání ovesných kuliček. Dáváme do nich kromě ovesných vloček mandle, med, máslo, sušené brusinky a slunečnicová semínka. Když přijdou rodiče, už je máme hotové a nabízíme k ochutnání. Mňam!

Čtvrtek 15. prosince

Dneska jsme byli opět na lezecké stěně a lezli a lezli a lezli. Po cestě zpátky jsme se zastavili v kostele Panny Marie Vítězné na Malé straně, kde je vystaveno Pražské Jezulátko a taky vánoční betlém. 

Středa 14. prosince

Karel ráno navazuje na strom u kompostu houpačku, takže se po raním kruhu před odchodem s chutí zhoupneme a vydáváme se na Skalku, tento cíl si totiž dnes většina zvolila. Postupujeme celkem rychle, takže si nahoře stihneme zahrát na Mrazíka, Zlatou bránu i prolézt ruiny domu (hájovny?) za bývalým klášterem. Odpoledne se pouští předškoláci do Včeliček a ostatní do vánoční výzdoby jurty, což byl náš dnešní úkol z polorozfoukaného kalendáře, kterému dovyrábíme papírové krabičky. Z výzdoby stíháme jen vybarvit hvězdičky a kolečka ze čtvrtky, zbytek musí počkat do pátku.

Pondělí 12. prosince

Měli jsme vrtačku a vyráběli vánoční ozdoby na stromeček z klacků, šišek, kůry a všeho, do čeho vrtačka uměla udělat díru. Dvě děti se naučily vytvořit uzel na provázku, který prošel stejným místem jako chvíli předtím vrták. Po obědě a pohádce školka ukázala dětem dárek, který dostala od Mikuláše a který bude půjčovat předškolákům, aby si s jeho pomocí utkali pouzdro, se kterým se vydají v září do školy. Nejdříve jsme si ale vyzkoušeli tkaní na papíru a shodli jsme se na tom, že máme opravdu parádní stavy.

Čtvrtek 8. prosince

Zapsala Peťa: Dnešní ráno je poněkud hektické, Vstávám o půl osmé (jakože dneska fakt na pohodu), abych byla ve školce o půl deváté. V tom zvoní telefon a na konci někde v Praze a asi ještě v posteli Martin, rozespalý a zaspalý, neslyšící ve svých snech ranní volání budíku. Takže poklusem do školky, ať nám děti nevyvrátí vrátka. Přijíždím ve čtvrt na devět s jazykem na vestě, nesnídajíc a bez obvyklého šálku čaje, to bude náročný den… U branky už trochu (asi) naštvaná Bára s Jonathanem, která zrovna dnes, jako na potvoru, potřebuje někde brzo být. Bára nasedá do auta a my jdeme vytopit promrzlou jurtu. V ranním kroužku si pak povídáme o adventu a kalendářích a o tom, že lana budou dneska naši kamarádi. Pak ještě zahřívačka při říkánkách a raketou pro batůžky. Martin právě přichází, když se začínáme chystat do lesa. Přinesl prima foťák na vytváření PFka a my mu předáváme lana do batohu. Mě si chce obměkčit koláčem. No, obměkčil. :-) Svačinka v lese na paloučku. Několik dětí začalo postrádat rukavice, které jim ráno nechyběly, a tak rychlí poslové já s Beou pro ně dobíháme do jurty. Na Skalce, kam se nám podařilo vyšplhat částečně lezecky drsným klouzacím terénem (tady projevil velkou odvahu Jonathan), částečně po cestě jako normální turisté, vytváříme z dětí vánoční pozdrav rodičům. Sluníčko nás pěkně ohřívá a my si zahrajeme přetahovanou a trénujeme slaňování skalní stěny (rozuměj držení se lana při sestupu z prudkého kopce). A hurá na oběd. Po obědě, tak jako celý týden, vyrábíme ozdoby na vánoční stromek, který budeme v pátek zdobit na náměstí. Kreativně se projevila Bea, která sama navrhla a vyrobila Betlém. Ale ani ostatní nezaháleli. Julka navlékla parádní řetěz a ostatním šlo zase navlékání rozinek a malování šišek. Při večerním tvoření na trh nám Zuzka vyrobila parádní korále, které se prodaly!

Úterý 6. prosince

Oldo, přišel jsi pozdě! A proč je tady Nikol a ne Ivana? A hned co přijdeš, začneš pískat na tu flétnu a myslíš, že všichni poběžíme do kruhu? No dobrá, většina tam běží, tak já se taky přidám, ale trochu vám to všem rozbiju. Diverzní bouchání do stolu nezabírá, tak zapínám pankový hlas. Oldovi trochu cuká koutek, to je znamení, že si mě všiml, i když předstírá že ne. Mám jej přečteného. Navlíknutou zeleninu pro zvířátka si neseme každý svou a v prasečích lázních se pokouším jako ostatní ten špíz zapíchnout do zmrzlého blátíčka, což je opravdu naddětský úkol. Ale dospělí pomohou...pak už si nic nepamatuju, jen jsme blbli, klouzali se, honili se, zdolala jsem pár stromů, prohrála jsem boj o klíče a možnost odemykat jurtu, docela jsem zvládla převlíkání, i když to mohlo být lepší a dostala jsem oběd téměř jako první. Pohádka byla o pořezaném prstu a pak o koblížkovi, pak jsem vyprávěla svůj příběh já a to mi šlo opravdu skvěle! Co jsme dělali potom, už si nepamatuju, ale určitě se mi to taky dařilo. Jo jo, jako vždy. Raději si ani nepředstavuju, kam to můžu dotáhnout, ale když jen malinko povolím uzdu té mé skvělé fantazii, odhaluje se růžová pohádka mé velké budoucnosti a vidím maminku,jak mi hrdě dává obrovské lízátko, protože její dcera je opravdu první mníšeckou popelářkou!

Pondělí 5. prosince

Tak dneska prý přijde Mikuláš. Říkají to dospělí, kteří většinou vědí, co je za den. Říkají to v ranním kruhu, pak v lese, až je podezíráme z toho, že se na něj těší více než my. V lese vládnoucí zima polepila všechny větve námrazou a Olda nám dopřává zimní sprchu, když se zdrcneme pod větví, kterou třepe jako vítr. Ten bílý prášek nám padá za kapuce, na batohy...a takhle pocukrovaní si dáváme sváču. Ivanu bereme na vyhlídku, kterou ještě nezná a pod ní, u čarodějného hnízda, pořádáme skokanské závody do listí. Po jejich skončení sjíždíme dolů, z kopce lesem, po asfaltu, zamrzlém blátě, pohádáme se, jako obvykle, kdo že bude otevírat jurtu, a obědváme... Pohádka je o Mikulášovi, tedy spíše příběh, ale pak ještě Olda přidává příběh o propíchnutém prstu, který mu minulý týden zašil pan doktor v nemocnici. Nakonec nám stehy ukáže, Emma téměř omdlí a Prstová pohádka se rázem stává na celý týden nejoblíbenější (promiň Mikuláši, krvák je krvák. Ale stejně za chvíli příjdeš a slízneš smetanu slávy dlouhým vatovým jazykem)...

Pátek 2. prosince

Počasí dnes prověřilo naši odvahu. Ráno totiž pěkně prší, pár z nás zkouší ještě na poslední chvíli přemluvit rodiče, aby mohli zůstat v teple a suchu. V ranním kruhu se nám ale podaří přemluvit sluníčko, které rozhání mraky, až zbývá jen modrá obloha. Vyrážíme k rybníku, kde mimo jiné pátráme po vrbě, protože chceme zkusit odpoledne vyrobit v kamnech uhel na kreslení. Také se po odpočinku pouštíme do adventního kalendáře - skládáme papírové krabičky, v nichž každý den něco najdeme a třeba i zanecháme. Pokračujeme také v opracovávání dřevěných výrobků na trh, tentokrát už i speciálními nožíky.

Čtvrtek 1. prosince

V letošním školním roce se poprvé vypravujeme na lezeckou stěnu do Holešovic. Spousta z nás tam ještě nikdy nebyla, a tak je to velké dobrodružství. Martin čeká na Smíchově, aby nemusel jezdit z Prahy a pak zase hned do Prahy, a nás vyprovází hned tři mamky na zastávku. V autobuse přibíráme ještě Honzíka Smolku a je nás dětí celkem 13. Martin nás vesele vítá u autobusu a společně se noříme do metra. Na Náměstí Republiky obdivujeme krásně nazdobený stromek a přesedáme na tramvaj, která nás doveze až na Výstaviště. Děti se během cesty chovají úžasně a v autobuse nikoho neruší. Eskalátory v metru nám dávají zabrat, skvěle zafunguje davová panika - spadne jeden a pak padají ostatní jako hrušky. Ale žádné drama, smějeme se tomu. Na stěně už nás vítá táta Adama, Radek a my se s chutí pouštíme do svačiny. Přesuneme se na boulder (nízká stěna se žíněnkami), kde si uděláme krátký ranní kroužek s písničkou a zopakováním pravidel při lezení. Pak hrajeme hry na stěně na krokodýla, hledání pokladu, cvičíme akro jógu, hrajeme na policajty a lupiče… a postupně se střídáme na vysoké stěně s lanem a zkoušíme, jaké to je lézt v sedáku. Pro někoho je to úplně nové, někdo si ještě netroufá....Oběd a pomalý přesun ven. Po cestě zpátky se zase zastavujeme na Nám. Republiky a nasáváme vánoční atmosféru na trzích. Zkoumáme, jak vypadají výrobky z ovčí vlny, co se všechno dá vyrobit z perníku a nebo ze železa u kováře. Taky dostaneme ochutnat obalované mandle. Pak se ještě na chvilku přesouváme ke stromečku a ke zvířátkům v ohradě, bez kterých už by se asi vánoční trhy neobešly. Je tu oslík, poník, ovečka a koza v úplně malinké ohrádce, kde se nemůžou pořádně hnout... A už je čas na cestu zpátky. Na Smíchově si některé z nás vyzvedávají mamky, Martin nám zamává a my frčíme do Mníšku. Byl to náročný den, tak si ještě v autobusu na chvilku zdřímneme.

Středa 30. listopadu

Zdá se, že tento týden nám školku začarovali kouzelníci Zapomnětlík a Popleta. Vydáváme se k hnízdu, abychom po cestě našli pár ztracených rukavic (úkol částečně splněn) a při té příležitosti naši kuchyňku vedle hnízda začneme připravovat na zimu stavbou střechy. Takže nosíme klacky, pilujeme a sbíráme do košíků další materiál na vánoční vyrábění. Všichni se po té práci pak už těšíme do tepla jurty a na oběd. Po odpočinku opracováváme budoucí ozvučná dřívka nebo dřevěné náramky, pokračujeme i v malování dárkového papíru. Na úklid zaneřáděné jurty se naštěstí hlásí tři dobrovolníci, z nichž jeden pak zjistí, že má na ven každou botu jinou! No, snad mu do konce tohoto začarovaného týdne přihopká zpět ta správná. :-)

Úterý 29. listopadu

Je krásný slunečný den, po ranním přivítání zamíříme na kraj lesa. Svačíme a vyhříváme se na slunku. Potom hrajeme různé hry: přetahovanou, probíhání pod točícím se lanem, skoky do výšky, honíme se za lištičkou. Když jsme dost vyběhaní a balíme si věci, přijde nás navštívit prasátko - není to divočák, ale černé čínské, zjevně ochočené. Pozorujeme ho a pak dále stopujeme, než se nám ztratí v mlází. Pokračujeme pak na “klouzačku”, trénujeme výstup do strmého svahu za pomoci lana a následně sjíždíme listím dolů, hrajeme si u vývratu. Pomalu dostáváme hlad a tak se řítíme zpět k jurtě. Z dnešních dojmů jsme pořádně unavení, takže odpočíváme ve spacácích při vyprávění o sv. Mikuláši  až do 15 h., pak už neodoláme a jdeme se ven nasvačit a užít si poslední sluneční paprsky.

Pondělí 28. listopadu

Ráno vyrábíme na zahradě u jurty z chvojí a dřeva “největší adventní věnec v Mníšku”, ozdobený čtyřmi loučemi. Jednu z nich zapalujeme a když dohoří, vyrážíme na cestu k hnízdu. Část výpravy jde po cestě, ostatní volí chůzi hustým lesem a terénními nerovnostmi. Po příchodu k hnízdu svačíme, bohužel se Tomíkovi udělalo špatně od žaludku, tak se raději všichni společně vracíme k jurtě, kde si Tomíka převezme babička. Hrajeme si na zahradě podle libosti, někteří připravují dříví na topení. S jásotem je přivítán příjezd auta s obědem. Po dobrém jídle a odpočinku vyrábíme papírové vánoční stromky a vločky. Děti dostávají do ruky nový nástroj - kafemlýnek, zájemců o mletí kávy je opravdu hodně a radostně si přeříkáváme říkanku “meleme, meleme kávu, pro dědka a bábu”. :)

Středa 23. listopadu

Dnes by se dal venku točit snad i nějaký horrorový film - taková je mlha. Po včerejším “horroru” si opakujeme, jaká máme venku pravidla a v lese si přehráváme scénky, co dělat, když se dostaneme z dohledu skupiny, když narazíme na cizího člověka, který nás někam láká apod. Takže atmosféru máme k tomu hezkou. :-) Zvládneme dojít až na Skalku, kde se opět pohoupeme na bříze. Mnohé překvapí, jak je téměř celá křížová cesta rozrytá od divočáků, na které nás pak na zpáteční cestě na oběd vážně baví si hrát. Odpoledne pokračujeme ve výrobě dárkového balícího papíru, tentokrát převážně hvězdičkového a uspořádáme minioslavu Šimůnkových narozenin. I o občerstvení je postaráno. Nakonec se hlásí na úklid jurty z větší části dobrovolná úklidová četa, a tak si ještě můžeme jít pohrát ven.

Středa 17. listopadu

Adventní čas tu bude co nevidět, a tak se pomalu pouštíme do výrobků na Knoflíkový trh a ozdob na vánoční stromeček (který každoročně zdobíme na mníšeckém náměstí). Do lesa bereme pilky, kterými řežeme ze spadlých kmenů tenké špalíčky, jež poslouží jako základy na “přírodní svícny”. Také z některých suků získáváme budoucí naběračky nebo kvedlačky. Po našem příchodu do jurty na oběd začíná pršet a v podstatě už nepřestává přes celé odpoledne, kdy se po odpočinku vydáváme na jógínský výlet v rámci dětské jógy, a poté obtiskáváme bramborová razítka na dárkový balící papír.

Úterý 15. listopadu

Mrzne a tak se ráno scházíme pozvolna. Dnes se půjdeme podívat k rybníkům. Testujeme házením kamínků kvalitu ledu - při břehu je silný dobrých 10 cm. Na sluníčku se nasvačíme, zahrajeme si pro zahřátí Rybičky, rybičky, rybáři jedou a putujeme dál kolem rybníka. Cestou zpátky k jurtě už je na nás znát únava, po vydatném obědě pořádně odpočíváme u pohádky. Odpoledne si procvičujeme práci s nůžkami - vyrábíme prostřihované papírové vločky, někteří si je i vybarví. Pak už jdeme ven, svačíme pod přístřeškem a sledujeme, jak pomalu začíná mrholit. Než se rozprší pořádně, jsou tu pro nás tátové a mámy.

Pondělí 14. listopadu

Mrazivé ráno nás přivítalo krásně modrou oblohou, a tak se s dobrou náladou vydáváme k lesu. Zatímco si v remízku dáváme svačinu, Nicole objeví tajemnou stezku značenou koňskými podkovami. Vydáváme se po ní a nakonec v rozsochatém stromě objevujeme poklad sv. Martina. Na lesní cestě změříme svoje síly při přetahování lanem, nakonec ale klání rozhodne Adélka, která v kritickém okamžiku přejde na stranu soupeře :-)  Cestou zpátky se změníme v koníky a pořádáme závody koňských spřežení, děti se učí přizpůsobit se tempu těch nejmenších. Během dopoledne v chladném dni všem vyhládlo a oběd nám chutná. Odpoledne malujeme koníky a pomocí razítek za nimi doděláváme stopy podkoviček. Pak si ještě na zahradě užijeme poslední sluneční paprsky, než si pro nás přijedou rodiče.

Pátek 11. listopadu

Všichni Martinové dnes slaví svátek, ale nás zajímá ten svatý na koni, který přináší zimu. Vydáváme se ho hledat do lesa. Pátráme po koňských stopách, voláme Martina jménem, prolézáme různé pěšinky a houští, dokonce rozebíráme spadlý ztrouchnivělý kmen, ale Martin stále nikde k nalezení. A tak si z lesa alespoň odnášíme silné klacky, které použijeme na hřbety koní, které si vyrobíme. Po návratu na oběd v jurtě najdeme od sv. Martina vzkaz, že jeho kůň ztratil sněžnou podkovu, proto museli ke kouzelnému kováři až na Severní pól! Určitě to bude ta podkova, kterou jsme našli včera. Martin nám ještě slíbil, že nás přijede navštívit, jakmile bude hotov, a povozí na koni. Mezitím se spokojíme s koníkem z kartonu, kterého si vymalujeme a nalepíme papírovou hřívu. Dáváme si záležet, a než vše dokončíme a nasvačíme se, už jsou tu rodiče.

Čtvrtek 10. listopadu

V oslavách tohoto týdne pokračujeme, dneska je Tomáškovi 5 let. Přinesl nám výborný koláč, který pomáhal mamce upéct a vypráví nám o tom, co v něm všechno je. Taky si prohlížíme fotky z doby, kdy se Tom narodil. Martin na bílém koni přijel o den dřív, tak se můžeme radovat z ranního sněhu. Vyrábíme sněhuláky, dokud není zem opět hnědo zelená. Někteří je neumí, tak je ostatním aspoň bourají. Vyprávíme si o svatém Martinovi, jak to s ním tehdy bylo a proč nám nosí sníh. Povídáme si příběh o stříbrné podkově, kterou po cestě Martinův kůň ztratil, a kterou nutně potřebuje k tomu, aby mohl krajinu zasypat sněhem. Vydáváme se ji hledat do lesa. A co se nestalo, podkovu objevila Bea s Julkou ve starém pařezu. Jaká radost, že ji máme. Můžeme ji nasadit koníkovi, kterého máme namalovaného na boudě. To nám určitě zaručí v zimě sníh! Po obědě si čteme legendu o sv. Martinovi s dramatickými prvky. Martin se docela do role Martina vžil. Po odpočinku se věnujeme vyrábění lucerniček, které můžeme potřebovat zítra při lampiónovém průvodu. Jen Tonda prospal odpoledne. :-)

Pondělí 7. listopadu

Místo Miriam je tady Nikol, Olda jako obvykle. Protože je trochu chmurné období a světla stále ubývá, začíná zima a ještě pro mnoho jiných důvodů, jdeme si do lesa udělat čištění. Pro neznalé - čištění je malý pomníček se svíčkami u dvou srostlých stromů, které mají mezi sebou škvíru. Do té, když řeknete, co vás trápí, zapálíte v čištění svíčku a řeknete kouzelné zaklínadlo, které zná jen Olda, tak se vám uleví od vašeho trápení. A my si tam ulevovali a ještě si vedle rozdělali oheň na zahřátí rukou...

Pátek 4. Listopadu

Dušičkové období zakončujeme povídáním si o duši a tělu, co se s nimi asi děje po smrti a jestli duši mají i zvířata a rostliny. Mají ji i kameny? Jdeme se trochu porozhlédnout do lesa a třeba nalezneme odpovědi. Vydáváme se objevovat na ne tak známá místa a po cestě sbíráme spadané listí, které nás nějak zaujme. Kde je ho spadané hodně, tam hrajeme na listopad (vyhazujeme ho do vzduchu). Z nasbíraných lístečků si po odpočívání vyrábíme jejich barvením temperami a obtiskáváním na papír takové lístkové dušičky, nebo skřítky, záleží na originalitě. :-) Pak si už jen stačíme pohrát na zahradě, než pro nás přijdou rodiče.

Čtvrtek 3. listopadu

Dneska se probouzíme do mrazivého rána, a tak odkládáme plánované lanové překážky v lese a vydáváme se procházkou kolem zámku do kavárny Malý Mnich, kde nás Marek s Pavlínou (rodiče Tondy) pozvali na teplé vafle. Nabídka vskutku velkorysá, většina z nás ví, jak dobré vafle dělají. Marek nám ještě vypráví o tom, jak se vafle vyrábí a že si nechávají dovážet speciální mouku až z Belgie. Za měsíc v kavárně spotřebují 100 kilo mouky! Pak se ještě podíváme, jak funguje vaflovač a rozloučíme se. Cestou zpátky obejdeme celý zámecký rybník a obdivujeme, jak příroda za těch pár týdnů dokázala překrásně vymalovat barvy. Pěkně jsme se prošli, a tak nám oběd náramně chutná. Odpoledne sázíme semínka měsíčku zahradního, který jsme usušený otrhali na cestě, malujeme, uklízíme odpadky vedle naší zahrady, kterých tam zase dost přibylo, a chystáme dřevo.

Středa 2. listopadu

Dnešní plán - nakoupit, uvařit, sníst a hrát si, byl koncem dne prohlášen za splněný.

 

Úterý 1. listopadu

Dnes je jablečný den. Olda přinesl ráno pro každého jablko, ale nikdo ho nesměl sníst. Nesli jsme si ho totiž k moštování. Na kraji Mníšku v jedné zahradě bydlí moštovací hrnec Pepa a ukázal nám, jak se má čile k práci. Kromě našich jablíček vymoštoval dalších 170 litrů jablečné drtě a my jsme koukali, jak je celý proces vzniku moštu zajímavý. Pak jsme si řekli, že je na čase pořádně si protáhnout nohy, a tak jsme šli. Šli jsme dááááleko (až na vyhlídku) a pro mnohé to byla výzva. Zdá se, že budou muset svoje nohy ještě trochu potrénovat. Ale zvládli jsme to všichni. Cestou zpět jsme sbírali březovou kůru a zastavili jsme se na klouzačce. Před návratem do školky jsme si ještě koupili krabici moštu. Dali jsme si oběd a po obědě jsme si kreslili a každý si našel svou zábavu. Pak už byla svačinka a přicházeli rodiče.

Čtvrtek 27. října

Dneska je nás tak málo, že máme kolem sebe spoustu místa v ranním kroužku. :-) Ondra si pomalu zvyká na školku bez maminky. Po ranním pláči už mu to jde docela dobře. Kdo by se taky nesmál při variacích Bratře kubo - zamračená, dětská, bubnová… srandovní je i rozcvička a bublina, která se hraje jenom na U. Povídáme si o Halloweenu, dýních a Tom s Beou překvapují, jak dobře si pamatují loňský příběh o Fabiánovi a Medulíně. V lese sbíráme listí na masky. Nakonec si listovou masku vyrábí jen Péťa, jinak je tu samá kočka nebo maska traktor. Bez listí. U lesa nás taky už poněkolikáté dost zaujme skákací trampolína - vyřazené pružiny z nějaké staré postele. A protože rádi recyklujeme, Martin s Honzíkem a Tomem berou odpoledne kolečko a vyráží se trampolíny zmocnit. Je to velká zábava jen tak si poskakovat.

Středa 26. října

Ranní kroužek krátíme a zrychlujeme na maximum, abychom stihli autobus, který nás odveze na náměstí. Máme totiž namířeno do obchodu, kde nakoupíme suroviny na vlastnoručně uvařený oběd! Před nakupováním se ještě musíme posilnit svačinou a sestavit nákupní seznam. Naprostá většina hlasuje pro sladký oběd v podobě rajské omáčky s těstovinami. Uděláme takovou její halloweenskou verzi á la Bloody Mary - tedy nasekané prstíky (párečky - při krájení se nikdo nepořezal :-)), naplátkované (paprikové) srdce a slzy z extra porce cibule. Když máme suroviny hezky rozdělené v batůžkách a míříme do jurty, nakoukneme krátce do kostela, kde si povídáme o Dušičkách a proč někteří chodí na mše. Poté, co máme pořádně najezená bříška, posloucháme kromě pohádky o Modroočkovi také příběh o Malé smrti a holčičce Evelíně, který se nám moc líbí. Pak stihneme už jen udělat trochu halloweenské výzdoby - vyrobíme papírové pavučiny a pár stromům na zahradě zkusíme namalovat masky.

Pondělí 24. října

Celou noc nespím, vařím mraky, mlhu jsem stihl o víkendu. Ráno je vše hotovo, krásná nízká oblačnost, šedivá, těžká. Tak akorát na pár kapek na dětské hlavičky. Spočítám srnky, divočáky a jdu obarvovat listí. Žlutou javory a hnědou duby. Červená mi kape podél lidských obydlí. Jak tak barvím, slyším, že jakási skupina dětských mláďat a dvou velkých si o mně povídá, vyklepu si z uší loňské žaludy a slyším, že mi kdesi schovávají dary, děkují za správu lesa, za počasí...dojetím mi kane slza a to hřejivé na srdci rozhání mraky, abych lidská mláďata pohladil slunečním paprskem. Né však na dlouho! Když odcházejí, nacházím v lese velké písmeno F z klacků- to je pro mě! F - jako Fabián! a pod ním ve vykutaném pařezu dary, děkovný dopis, obrazy, houbu, zlatý klacek, výstavní šišku...možná to nepatří k mému majestátu, ale uronil jsem malou kaluž slzy, hned vedle pařezu. Taky jsem slyšel, že si o mě povídali když se nakrmili a šli oddychovat do svého kulatého hnízda, znali celou mou historii, jak jsem žil na hradě, jak mě zakleli, věděli že houkám jako sova...tedy tímto bych jim chtěl poděkovat! A dát na vědomí, že v zimě ušlehám více sněhu než loni.

Tak tedy mazejte sáně a zdař bůh!

S pozdravem Fabián, brdských lesů pán

Pátek 21. října

V kroužku si připomínáme, proč se říjen jmenuje podle říje a jak se zvířata - zejména jeleni - v říji chovají. Vydáváme se hledat stopy lesní zvěře, abychom z nich mohli vytvořit sádrové odlitky. První nacházíme hned na travnaté pěšině vedoucí k remízku. Už u domů v ulici je totiž půda rozrytá od divočáků, kteří touto cestou očividně odešli. Na mýtině nad remízkem odlijeme další dvě stopy, tentokrát psí (anebo že by liščí?:-)) a pravděpodobně srnčí. Stihneme i nasbírat žaludy na odpolední program - výrobu žaludových prstových “maňásků”. Po Mravenčí ukolébavce a odpoledním odpočívání totiž zkusíme žaludy rozpůlit, vydlabat a akrylovými barvami namalovat na vršky obličejíky. Zvládneme jich ale jen několik, protože dlabání vnitřku trvá déle, než jsme čekali. Proto zamýšlené divadélko s náprstníky musíme nechat na příští týden.

Čtvrtek 20. října

Dnes nás bude na naši výpravu na Skalku doprovázet Ondrova mamka, aby se u nás snáz aklimatizoval. V ranním kroužku všelijaké obměny písničky Bratře Kubo - hasičská, kohoutí, slepičková...potom povídání o říjnu a o tom, co se děje se zvířátky před zimou. Bea vypráví o veverce, jak si ukrývá zásoby do dutin stromů. Při rozcvičce si pořádně vypereme prádlo, zahrajeme srandovní bublinu a raketou se proletíme vesmírem až do jurty pro batohy. Na cestě obdivujeme velkou zelenou kobylku. Na pavoučím mostě je na nás nastražena pavoučí síť, kterou musíme překonat. Nebo obejít, protože cesta skrz ní pěkně klouže. Po svačině se rozdělujeme na horolezce a stezkochodce. Na vrcholu se setkáváme. Někdo jde s Martinem k rybníku, někdo leze na stromy, což se stává čím dál oblíbenější zábavou. A někdo dělá něco úplně jiného. Třeba kreslí na spadlý kmen stromu. A nebo se houpe na třech houpačkách najednou.

Pondělí 17. října

Ráno se kouří z ohniště, Olda pije kafe, děti přikládají a hrají si s ohněm. Nefoukám, dřevo jen doutná, Olda vypadá ospale, dým nechávám stoupat sloupem. Přichází Miriam a ostatní děti. Některé mrzuté. Z plastových pytlíků, kterými všichni svorně znečišťují svět, se stávají létající duchové, některým dětem se daří držet je nad zemí svým teplým dechem. Velký drak je ještě zabalený a Tomáš zpracovává fakt, že se o něj bude dělit, ačkoli je jejich, domácí. Stále nefoukám a na louce pod zámkem svačí, nefoukám a oni uvazují pytlíky na špagát, nefoukám a Olda vytahuje velkého draka. Je třeba běžet rychle, čím dál rychleji, protože drak nasává ranní rosu z trávníku a těžkne. A já jim nepomůžu, nefoukám a oni jdou zpátky na oběd, poslouchají pohádku, jedí svačinu. Nefoukám, ale Olda má v hlavě průvan, uši má otevřené a uvnitř prázdno. Děti vypadají tak spokojeně, když si vyrábějí zbraně z karimatky. S jiskrami v očích se sekají sekerkami, meči a jinými měkoučkými zbraněmi. Možná bych ty zbraně dokázal odfouknout, jak jsou lehké. Ale foukat nebudu. Dnes už ne. Kdyby jen věděli, že mě stačilo ráno poprosit a já bych chňapl draka a tahal jej k nebi. Ale nevědí to, a tak jsem nefoukal.

Vít R.

Čtvrtek 13. října

Dnes nás čeká výprava na mníšecký zámek, kde jsme byli s některými dětmi před rokem. Zrovna když bylo podobné sychravé podzimní počasí. V ranním kroužku se krátce pozdravíme a seznámíme s Ondrou, kterého ještě všichni neznají, a raketou se přesouváme pro batůžky. U rybníka obdivujeme vodní vír, právě se totiž rybník vypouští a voda v něm rychle mizí. A taky žasneme, jak za tu dobu, co jsme čistili potok, v něm přibylo odpadků. A jeden odpadkový koš skončil dokonce v rybníku. Asi tady řádili nějací podivní skřítci. My se ale jdeme podívat za dobráckými, za těmi zámeckými. Svačíme u vodotrysku v zámecké zahradě, pak se ještě musíme pořádně proběhnout, protože se do nás dává zima. A už nás vítají zámecké paní a dobově oblečená průvodkyně. Dokonce princezna. Prohlídka je zajímavá, plná zámeckých strašidýlek a nakonec… jůůůůů, dokonce zahlédneme procházet Bílou paní….

Středa 12. října

Možná bychom měli otevřít ještě jeden Sedmikvítek pro dospěláky, protože dnes je jich, alespoň zpočátku, skoro stejně jako dětí. Kromě obvyklých dvou průvodců se k nám totiž i dnes připojila Míša, dále poprvé do školky přišel Ondra, s nímž přes ranní kroužek zůstala jeho mamka, a nakonec se do kroužku přidal i Pavel, který přinesl kytaru. Dozvídáme se, že s její pomocí nás naučí základy španělského tance flamenco. Protože prší, přesouváme se do jurty, kde si zamuzicírujeme, zatancujeme, a poté, co se nasvačíme, se jdeme ještě vyřádit do lesa. Pro velký úspěch míříme k bahenní klouzačce, po cestě se loučíme s Pavlem. Když se po několika sklouznutích měníme v “lesní ba-žínky”, můžeme vyrazit na oběd (někteří jdou po včerejším tréninku odvážně se zavázanýma očima). Po odpočinku nám zbývá ještě dostatek sil na to, abychom si vyrobili podzimní obrázek z barevného listí, nebo origami ptáčka.

Úterý 11. října

Dnes opět trochu netradičně je ve školce Miriam s Míšou. Kroužek je dnes kratší, protože máme problém se společně poslouchat a chce se nám víc běhat a řádit. Vyrážíme tedy rychle do lesa a Miriam bere s sebou lano a šátek. Při svačině chce totiž pro děti připravit dobrodružnou stezku. Děti na ní vyrážely se zavázanýma očima a jenom po hmatu následovaly cestu vytyčenou lanem. Někdo se odvážil a někomu se nechtělo. Dál pokračujeme na zadkovou lesní klouzačku, kde dovádíme, šplháme a spolupracujeme. Pak už jdeme zpět na oběd a po obědě máme schůzku s kocourem Modroočkem. Odpoledne malujeme, skládáme stavebnice a zkoušíme i puzzle. Pak nás čeká svačinka, mámina náruč a cesta domů.

Pondělí 10. října

Dnes je ve školce Nicole, Miriam a ještě Míša. Poprvé dnes po prázdninách do školky dorazila Emma a holčičí skupina dostala novou dynamiku, což víc vybízí kluky k pronásledovacím hrám. Po ranním kroužku vyrážíme směrem k hnízdu a znovu pokračujeme ve stavbě. Společnost nám dělá i pes Čoko, ale klacky se mu nosit nechce. Pomocí klacíků na zemi v listí zkoušíme napsat čísla a různá písmena a podařilo se nám poskládat i Čokovo jméno. Cestou zpět zkoušíme sbírat barevné listí pro odpolední tvoření, ale cestou pestrých barev moc není. Ve školce si dáváme oběd uvnitř jurty a po pohádce jdeme rozdělat oheň na čaj. Vaření čaje nám zabere zbytek odpoledne a pak už přicházejí rodiče.

Čtvrtek 6. října

A protože jsem na deník zapomněla, píšu jen útržky z mé paměti. Prší...Už zase. Napršelo fakt dost, všichni se brouzdáme v loužích. Jdeme stavět hnízdo. Ani nebereme lana, byla by úplně bahenní. Nakonec je dnešní cesta cíl. Louže nás zaujaly natolik, že v nich trávíme téměř celé dopoledne a na hnízdo, kde jsme chtěli pokračovat ve stavbě, už tolik času nezbývá. Ale už máme slušnou vedlejší stavbu, jen střecha chybí. Sbíráme barvy podzimu a odpoledne vyrábíme koláže a všelijaké podzimní obrázky.

Středa 5. října

Do ranního kroužku k nám zavítá skřítek “Ponožtík”, který má zatím pouze hlavu a jemuž dnes konečně vyrobíme další část těla - trup. Samozřejmě se neobejde bez vnitřností, které mu jdeme sehnat kam jinam než do lesa, odkud pochází. A tak, když natrefíme na pěknou šišku, žalud, klacík či trávu, přihodíme to hned do kbelíčku na “orgány”. Krom toho sbíráme do zásoby i březovou kůru na topení v jurtě, což začíná být nutností. Sběr orgánů a kůry nás dovede až k hnízdu, kde dál pracujeme na kuchyňce, chodníčku, nebo si tam jen tak hrajeme. Dnes celkem překypujeme energií - hlavně kluci, jejichž oblíbená hra by se dnes mohla jmenovat “Drsní policisti na stopě Jožina z bažin”. Po příběhu z Káti a Škubánka si ještě také můžeme zahrát na doktory. Dozvídáme se, jaké důležité orgány máme v těle a pak je cpeme do další skřítkovské ponožky. Stačí sešít trup s hlavou a skřítek už je téměř hotový.

Starší deníčky Vám zašleme na vyžádání.