PRŮVODCI

Zde Vám v krátkosti představujeme naše průvodce a něco málo o nich.

Bc. Petra Vaňková - spoluzakladatelka, členka Výboru spolku, průvodkyně dětí ve čtvrtek

Vystudovala jsem Sociální a masovou komunikaci a public relations, ale vlastně se vzdělávám celý život. Lesní školka mi otevřela docela jiná vrátka a tím je hlubší vztah k přírodě, ke světu kolem a práce s dětmi. Děti jsou pro mě nejlepší učitelé a moc mě baví s nimi růst. A protože miluju lezení po skalách a v horách, ve školce vedu sportovní dny a lezecký kroužek. Absolvovala jsem roční kurz pro průvodce lesních MŠ Školka blízká přírodě pod Asociací LMŠ. Mám ráda pestrost, takže zároveň pracuji ve vzdělávacím centru TEREZA, kde koordinuji program Les ve škole. Zároveň pomáhám rozvíjet mníšeckou komunitní školu Lipka.  

Mám dcerku Beatu. Ráda pozvávám nová místa, v létě lezu, kde se dá a v zimě trávím volný čas na skialpech nebo na běžkách. Nejradši jsem venku, a taky cvičím jógu. Zajímám se o svobodné vzdělávání.  

Bc. Nicole Hlavatá - průvodkyně dětí pondělí a pátek

Zatím stále studuji, a to obor Sociální pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dále (spolu s mamkou Gabrielou) dálkově SPŠ v Berouně, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Zkušenosti ke studiu sbírám již 4 roky právě v Sedmikvítku, a také na programech se staršími dětmi pořádaných v cizině i v Čechách mezinárodní organizací CISV. Absolvovala jsem též roční cyklus Školka blízká přírodě pořádaný Asociací lesních mateřských škol.

Jsem moc ráda, že žiji obklopená brdskými lesy, v nichž s dětmi, ale i mimo školku často dobíjím energii, ať už na vycházkách se psem, nebo na vyjížďkách s koněm. Mezi mé další zájmy patří hra na kytaru a ukulele, tvoření s různými materiály a v neposlední řadě poznávání nových lidí a neznámých míst.

Veronika Koucká - průvodkyně dětí úterý a středa

Nejraději ze všeho tvořím, kreslím, maluji a vyrábím. Ráda zažívám neobyčejné věci. Posledních šest let jsem žila na samotě na slovenských lazech, kde jsem vedla lesní školku, nakreslila dvě knížky a starala se o svého syna, o zahradu a o čtyřicet slepic. Mám moc ráda knížky a baví mě ilustrace.

V Praze jsem vystudovala výtvarnou výchovu a psychologii. Zajímá mne učení prostřednictvím zážitků, od minulého roku jsem ve výcviku terapie zážitkem. Průvodcuji také v lesní škole Lví srdce v Dobřichovicích. V Sedmikvítku bych chtěla s dětmi dělat hlavně to, co mě nejvíc baví: Radovat se z tvoření, vyprávět příběhy, vyrábět knížky, sedět u ohně, zažívat dobrodružství, zkoumat přírodu a jen tak být.

Gabriela Gjulemetová - průvodkyně dětí ve středu

V současné době studuji dálkově střední pedagogickou školu v Berouně, obor Předškolní a mimoškolní pedagogika. Absolvovala jsem kvalifikační studium pro asistenty pedagoga či vzdělávací program Hudební činnosti při osvojování češtiny jako druhého jazyka.

Ráda s dětmi pracuji a vážím si toho, že mě pouštějí do svého světa her a fantazie. Baví mě vymýšlet a tvořit, malovat na kamínky, papír, dřevo, plstit vlnu, brnkat na kytaru a piano, zpívat si... Posilují mě procházky přírodou, společnost zvířat a dobrých duší kolem.

Mgr. et MgA. Oldřich (Olin) Morys - průvodce dětí pondělí a úterý 

Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu v Ostravě a Fakultu výtvarných umění v Brně. Pracoval jsem s dětmi v nízkoprahovém klubu a na ZUŠce, učil jsem dospělé česky a anglicky. V galeriích dělám výstavy a doma kreslím a vymýšlím si příběhy. Mám největší sny na světě, ale kdybych je napsal, nesplnily by se. Mám rád vůni lesa po dešti, mlhu a takový ten pocit, když se něco podaří. Rád si vymýšlím. Nemám hudební sluch ani žádné zvíře. Les jako prostředí, ve kterém se s dětmi nejčastěji pohybujeme a poznáváme jej, chápu jako analogii světa a rozmanitých vztahů v něm. Věřím, že pochopení a vytvoření zdravého vztahu k němu, je zkratkou k pochopení vyššího celku - tedy světa a sebe sama zároveň. S dětmi se snažím komunikovat jako s dospělými, kterým můžu jako starší dítě předat svou zkušenost.

Inna Zayats - průvodkyně dětí čtvrtek a pátek

Obor speciální pedagogika a jazyk český  přirostl mi k srdci, připadal mi dost hezký. Alma mater stala se mi ta univerzita slavná - Karlova a má studia nakonec nebyla marná. Pomáhala jsem během nich, pracovala, žila; lidem s postižením různým oporou byla. Děti z domovů, děti - cizinci, byly mi roky společníky na cestě s vysokými nároky. Pak zastesklo se mi po vůni lesa a zpěvu ptačím a došlo mi, že bez přírody na to všechno nestačím. A tak se vracím - k dešti, podzimnímu slunci, nepošlapanému sněhu, večerům, kdy vyjí vlci. Procházím života tajemstvím, utíkám městu, nastavuji ruce ohni a vítr a děti mi ukazují cestu.